Vypracováno: 2.10.2006 MUDr. Dlouhá, revize : 1.10.2007

Vedoucí: MUDr. Beatrica Dlouhá;  bdlouha@szucz 

Zástupce vedoucího odborné skupiny:  MUDr. Lenka Rychlá

Činnost odborné skupiny lze rozčlenit do několika okruhů:

1.      Klinické, experimentální a epidemiologické sledování vlivu faktorů pracovního prostředí na zdravotní stav exponovaných osob a studium vybraných nemocí z povolání.

a.      V oblasti plicních chorob z povolání je činnost zaměřena na problematiku profesionální expozice azbestu a problematiku alergických onemocnění dýchacích cest, především profesionálního bronchiálního astmatu.

b.      V oblasti neurologie pracovního a životního prostředí je pozornost věnována profesionálnímu poškození nervového systému, zejména neurotoxickým poškozením (především vlivem profesionální expozice organickým rozpouštědlům a toxickým kovům) a onemocněním pohybového aparátu způsobeným prací s vibračními nástroji anebo přetěžováním fyzickou prací (zejména kompresivní neuropatie končetin), jejichž počet narůstá. Baterie standardizovaných elektrofyziologických metod umožňuje záchyt časných forem postižení a zpřesňování diagnózy.

2.      Vedení Národního zdravotního registru nemocí z povolání, který umožňuje průběžné monitorování výskytu a struktury nemocí z povolání hlášených v ČR a zpracování údajů za účelem přípravy podkladů pro tvorbu státní zdravotní politiky.

3. Poskytování závodní preventivní péče (pracovnělékařské péče) zaměstnavatelům v rámci nabídky komplexních služeb v oblasti ochrany zdraví při práci poskytovaných jednotlivými odbornými pracovišti Centra pracovního lékařství SZÚ.

4.      Provádění specializovaných funkčních vyšetření pro diagnostické i preventivní účely.

a.      V rámci skupiny funguje laboratoř pro funkční diagnostiku plic, ve které se provádí vyšetření spirometrie, bodypletysmografie, difuzní kapacity plicní, plicní compliance, bronchodilatační a nespecifické bronchoprovokační testy.

b.      Funkční vyšetření nervového systému (EEG, Lantonyho test, EMG, evokované potenciály)

c.      Funkční vyšetření cév horních končetin – chladový test a prstová pletysmografie.

5.      Konzultační a metodická pomoc pro odbornou i laickou veřejnost v problematice rizika expozice faktorům pracovního a životního prostředí a v problematice pracovně lékařské péče.

6.      Účast na pregraduálním i postgraduálním vzdělávání a účast na mezinárodní spolupráci v oblastech souvisejících s problematikou pracovního lékařství a nemocí z povolání.

Skupina úzce spolupracuje s Klinikou nemocí z povolání 1. LF UK a VFN v Praze 2.

Řešený grantový projekt:
Longitudinální prospektivní studie rizika nádorových onemocnění u pracovníků exponovaných prachu s obsahem krystalické formy oxidu křemičitého v České republice
IGA MZ ČR NR/8556-5
Hlavní řešitel: prof. MUDr. Zdeněk Jirák, CSc., spoluřešitel: doc. MUDr. Pavel Urban, CSc.
Doba řešení 2005-2009

Ukončené grantové projekty:
(8) Implementation of EODS Methodology in the Czech Republic
EUROSTAT 35200.2005.003-2005.626:
Hlavní řešitel: Český statistický úřad
Spoluřešitel doc,.MUDr. Pavel Urban, CSc.
Doba řešení 2005-2007

(7) Biologické monitorování a zdravotní riziko při průmyslové expozici methylen-4,4'-difenyldiisokynátu IGA MZ ČR NJ/7564-3
Hlavní řešitel: Ing. Vladimír Stránský, CSc.
Spolupracovníci: RNDr. Jaroslav Mráz, CSc; MUDr. Beatrica Dlouhá, MUDr. Lenka Rychlá, MUDr. Jindřiška Lebedová, Ing. Marek Brabec, Ph.D.
Doba řešení 2003-2005
Diisokyanáty (DI) jsou vysoce reaktivní sloučeniny se dvěma NCO skupinami. Pokud reagují s polyoly, vznikají polymerní sloučeniny nazývané polyuretany, které mají široké použití v řadě průmyslových odvětví (automobilovém průmyslu, stavebnictví a nábytkářství). Na bázi DI jsou založeny i vícesložkové barvy, laky, tmely a lepidla. Reaktivita DI je příčinou toxických vlastností. Expozice DI má přímé iritační účinky na sliznice a kůži a může vést k postupné senzibilizaci organismu, i když koncentrace v ovzduší nepřekračují přípustné limity (v ČR PEL = 0,05 mg/m3 a NPK-P = 0,1 mg/m3). Nejčastějšími onemocněními vyvolanými DI jsou bronchiální astma a kontaktní dermatitida. K 31.12.2005 bylo v ČR exponováno DI 1297 osob, další nárůst lze očekávat zejména s rozvojem automobilového průmyslu. Problematika DI nebyla v ČR dosud systematicky sledována a i ve světě jsou komplexní studie pozorované teprve v posledních letech. Prezentovaný projekt byl zaměřen na methylendifenyldiisokyanáty (MDI), které patří z hlediska prům yslového využití mezi nejvýznamnější zástupce průmyslových DI. Získané poznatky jsou nicméně využitelné i při posuzování rizika expozice dalším disokyanátům.
Věcným cílem projektu bylo poznání vzájemných souvislostí mezi expozicí 4, 4´-methylendifenyl-diisokyanátu (4,4´-MDI) z pracovního ovzduší, biologickým monitorováním expozice a odezvou organismu. V rámci projektu byly zavedeny metody pro stanovení hladin 4,4´-MDI a další isomerů (2,2´- a 2,4´- methylendifenyldiisokyanátů) v ovzduší a analýzu biomarkerů v krevních proteinech (adukty MDI na hemoglobinu a albuminu) a v moči.
Ve sledovaném období bylo vyšetřeno 136 exponovaných osob ze dvou podniků (podnik I. a podnik II.) a 25 osob kontrolních. Naměřené koncentrace MDI v pracovním ovzduší a hladiny biomarkerů byly společně s imunologickými testy (specifické IgE a IgG protilátky) využity pro odhad expozice pracovníků. Výsledky byly vztaženy k parametrům zdravotního stavu (výskyt symptomů, poškození plicních funkcí, bronchiální hyperreaktivita, atopická predispozice).
Hodnocení expozice MDI představuje náročný problém. Při měření inhalační expozice je nezbytné stanovat všechny isomery MDI a to jak ve formě par, tak hlavně ve formě aerosolů, které při praktických aplikacích převažují. Nutné je brát i omezenou vypovídací hodnotu jednorázových měření MDI v ovzduší. Vedle inhalační expozice je nutné posuzovat i možnou dermální expozici (DI se vstřebávají pokožkou). Expozici zásadně ovlivňuje úroveň technického zabezpečení provozu (hermetizace, vzduchotechnika apod.), používání osobních ochranných prostředků a proškolenost pracovníků.
Výsledky měření MDI v ovzduší ukázaly, že v obou podnicích byli pracovníci exponováni hygienicky významným koncentracím MDI. Při aplikaci stříkáním docházelo k překračování nejen PEL, ale i NPK-P. Zastoupení jednotlivých isomerů v ovzduší dobře korenspondovalo se zastoupením ve výchozí surovině.
Pracovníci byli podle hodnot naměřených koncentrací MDI v ovzduší rozděleni do 3 skupin:
skupina 1 - nejvyšší koncentrace (až stovky ug/m3) při stříkání lepidla s obsahem MDI v podniku I.
skupina 2 - střední koncentrace (jednotky ug/m3) na pracovištích obsluhy linek na výrobu polyuretanu v podniku II
skupina 3 - nejnižší koncentrace (méně než 1 ug/m3) při nanášení polyamidové střiže na lepidlem ošetřené díly v podniku I.
Skutečnou míru expozice ukázaly výsledky biologického monitorování (adukty MDI na hemoglobinu). Nejvyšší hladiny byly nacházeny u pracovníků v podniku I, a to nejen při ručním stříkání lepidla (skupina 1), ale i u nanášení střiže na takto ošetřené díly (skupina 3). Nejnižší hladiny aduktů byly u pracovníků zařazených do skupiny 2 (podnik II., výroba polyuretanů). Pracovníci ve skupině 3 byli tedy ve skutečnosti exponováni více než byl odhad na základě zjištěných koncentrací MDI v ovzduší. Jako jedna z příčin vyšších hladin aduktů ve skupině 3 je zvažovaná právě možnost dermální expozice při kontaktu se schnoucím, dosud nezreagovaným lepidlem.
42,6% exponovaných pracovníků si stěžovalo nejméně na jeden příznak, který by mohl být projevem alergického onemocnění dýchacích cest, z nich přibližně 1/3 dávala výskyt nebo zhoršování obtíží do souvislosti s vykonávanou prací. U těchto osob byla častěji prokazována i bronchiální hyperreaktivita, rozdíl oproti ostatním exponovaným byl na hranici statistické významnosti (p = 0,0524). Diisokyanáty jsou jednoznačně imunopatogenními sloučeninami. V praxi jsou nejčastějším průkazem vzájemné interakce mezi organismem a MDI specifické protilátky ve třídě IgE a IgG. Mezi exponovanou a kontrolní skupinou byl prokázán významný rozdíl v hodnotách specifických IgG protilátek proti MDI (s-IgG-MDI); p<0,0001. Exponované osoby, které udávaly dráždivý kašel, měly vyšší hodnoty s-IgG, rozdíl byl na hranici 5% významnosti (p = 0,0586). U osob, které udávaly dušnosti nebo pískoty, nebyly prokázané statisticky významné rozdíly (p=0,8098 pro dušnost; p=0,5902 pro pískoty). Rovněž se nepodařilo prokázat významný vztah k atopii (p=0,46), bronchiální hyperreaktivitě (p=0,3533), respiračním infekcím v posledních 3 letech (p=0,1689) ani k častější pracovní neschopnosti pro respirační infekce v posledním roce (p=0,5467). V prezentovaném souboru byla patrná tendence k nižším hodnotám s-IgG-MDI s delším časovým odstupem od ukončení směny do odběru krve, rozdíl však nebyl statisticky významný (p=0,3963). Nebyl prokázán statisticky významný vztah mezi hodnotami s-IgG-MDI a počtem let práce v riziku MDI. Výsledky statistické analýzy ovlivňoval vysoký rozptyl hodnot s-IgG-MDI.
V ČR se jedná o první studii, jejíž cílem bylo přispět ke komplexnímu pohledu na problematiku diisokyanátů. Pro zpřesnění výsledků statistické analýzy a potvrzení nebo vyvrácení platnosti uvedených vztahů je nezbytné pokračovat ve sledování a provést vyšetření u většího počtu osob nebo provést opakovaná vyšetření u stejných osob s odstupem času.

(6) Detekce typu ventilační poruchy a přínos CT diagnostiky u pleurálních hyalinóz způsobených azbestem
IGA MZ ČR NJ 6081-3,
Hlavní řešitel: MUDr. Jindřiška Lebedová,
Doba řešení 2000-2002
Studie sledovala vliv pleurálních hyalinóz z azbestu na plicní funkce u profesionálně exponovaných osob. Výskyt hyalinóz byl jen ojediněle pozorován u osob exponovaných po dobu kratší než 5 let a nebyl pozorován u osob s latencí kratší než 15 let od prvního profesionálního kontaktu s azbestem. Průměrné hodnoty plicních funkcí byly (kromě DLCO) významně nižší ve skupině s pleurální hyalinózou než ve skupině bez hyalinózy nezávisle na absolutních hodnotách. Po korekci na parenchymovou fibrózu byl prokázán statisticky významný negativní vliv hyalinóz v závislosti na jejich rozsahu na pokles celkové plicní kapacity (TLC), usilovné vitální kapacity (FVC) a objemu vzduchu vydechnutého za první vteřinu (FEV1). Tento pokles byl patrný již u hyalinózy středně velkého rozsahu. Porucha plicních funkcí může být způsobena pleurální hyalinózou, i když je zadopřední skiagram hrudníku (rtg) negativní. Senzitivita konvenčního rtg hrudníku pro detekci pleurální hyalinózy byla ve srovnání s HRCT 64,9%, specificita 98,5%. Ve 35% případů, kdy byl nález hyalinózy středního rozsahu diagnostikován pomocí computerové tomografie s vysokou rozlišovací schopností (HRCT), nebyl detekován na rtg hrudníku. Nejdůležitějším anamnestickým údajem, který byl ve významném vztahu k pleurální hyalinóze, byla námahová dušnost. Vyšetření HRCT je opodstatněné u osob profesionálně exponovaných azbestu, které udávají námahovou dušnost a je u nich pozorován pokles TLC, FVC nebo FEV1 i v případě, kdy na rtg hrudníku nejsou patrné patologické změny způsobené azbestem.

(5) Standardizace komplexní diagnostiky v neurologii pracovního a životního prostředí
MZ ČR č. NJ/5153-3.
Řešitelé: Doc. MUDr. Edgar Lukáš, DrSc., MUDr. Pavel Urban, CSc.
Doba řešení: 1999-2001
V oblasti fyzikálních faktorů byly shrnuty dosavadní zkušenosti s klinickou a elektromyografickou diagnostikou a hodnocením nálezů pro posudkové účely v oblasti diagnostiky profesionálního syndromu karpálního tunelu a ischemických neuropatií končetin. Návrhy byly předány řešitelům projektu Doporučený postup diagnostické a léčebné péče u syndromu karpálního tunelu, kteří je s drobnými úpravami zabudovali do konečného znění tohoto standardu.
V oblasti neurotoxikologie byl potvrzen nález zkrácení latence VEP jako časný projev expozice parám rtuti. Byla vypracována a standardizována metodika pro kvantitativní hodnocení EEG drivingu při fotostimulaci, se záměrem využít tuto metodu k diagnostice časných stadií neurotoxického postižení CNS. Klinická využitelnost metody je však potenciálně mnohem širší. Metoda byla klinicky validizována při vyšetření souboru osob exponovaných parám rtuti. Prokázalo se, že EEG driving je u těchto osob významně vyšší než u osob neexponovaných. Protože zvýšení drivingu se běžně interpretuje jako projev hyperexcitability generátorových struktur okcipitálních laloků, považujeme tento nález za podporu pro hypotézu o iritační povaze časného neurotoxického působení rtuti. Nález je v souladu se zkrácením latence VEP u této expozice, které rovněž lze interpretovat jako projev iritačního působení rtuti. Dále bylo zavedeno a standardizováno vyšetření Lanthonyho testu k záchytu získané dyschromatopsie jako projevu počínající toxické encefalopatie. Vzhledem ke své jednoduchosti má tato metoda předpoklady pro použití ke screeningovým vyšetřením v terénní praxi. Všechny zmíněné metody lze doporučit k zařazení do baterie neurofyziologických testů doplňujících klinické neurologické vyšetření při preventivních prohlídkách u dělníků exponovaných neurotoxickým látkám.

(4) Sledování zdravotního stavu učňů vystavených bronchotropním látkám na pracovišti (epidemiologická studie)
IGA MZ ČR č. 3989-3.
Hlavní řešitel: MUDr. Lebedová Jindřiška, spoluřešitelé: MUDr. Lenka Rychlá, MUDr. Beatrica Dlouhá, RNDr. Eva Švandová, CSc., MUDr. Skokanová Venuše, CSc., MUDr. Málek Bohuslav, Nadějová Jana, Nasková Vilma, Ovsíková Libuše, Plachá Hana.
Doba řešení: 1997 - 1999
Studie sledovala dvouletý vliv profesionálního bronchotropního prostředí na učně a studenty, kteří vstoupili poprvé do tohoto rizika. V průběhu sledovaného období nebyl jednoznačně prokázán nárůst senzibilizace na profesionální alergeny nebo nárůst počtu alergických respiračních onemocnění. Byla pozorována tendence k nárůstu bronchiální hyperreaktivity v exponované skupině zejména u kuřáků s alergickou rinitidou. Vzhledem k vysokému počtu prokázaných alergických onemocnění v populaci obecně i ve sledovaném souboru se potvrdila nutnost posuzovat zdravotní způsobilost u studentů před nástupem do oborů se známým výskytem ofenzivních alergenů a prachů sdráždivým účinkem a zvážit riziko senzibilizace profesními alergeny. Prvním krokem je zakomponovat cílené dotazy do pravidelných preventivních prohlídek dětí od útlého věku, což je účinná a přitom časově i finančně nenáročná metoda.

(3) Komplexní klinické a neurofyziologické hodnocení změn zdravotního stavu osob exponovaných neurotoxickým látkám
MZ ČR č. 3497-3
Řešitelé: Doc. MUDr. Edgar Lukáš, DrSc., MUDr. Pavel Urban, CSc.
Doba řešení: 1996-1998
V oblasti neurotoxikologie bylo provedeno vyšetření tří souborů dělníků s různou úrovní profesionální expozice parám rtuti, což umožnilo studovat vztah dávka-odpověď. Tato závislost byla nalezena pro klinické projevy mikromerkurialismu, abnormální VEP a abnormální EMG nález na n. suralis. To podporuje předpoklad kauzální souvislosti těchto změn zdravotního stavu s expozicí rtuti. Kombinace abnormálního nálezu VEP (zejména zkrácení latence) a izolované zpomalení rychlosti vedení vlákny n. suralis se jeví jako typický vzorec elektrofyziologických změn u osob exponovaných rtuti. Byla zjištěna významná asociace mezi změnami VEP a množstvím rtuti vylučované do moči po mobilizaci pomocí DMPS. Proto předpokládáme, že množství rtuti, které proniklo k cílovým strukturám CNS, tento parametr odráží lépe než běžně užívaný ukazatel, tj. množství rtuti vylučované do moči nativně. Dále bylo provedeno kontrolní vyšetření souboru tiskařů z rotačního hlubotisku exponovaných toluenu. Bylo zjištěno, že na změnách VEP u těchto osob se kromě expozice toluenu podílí také abúzus alkoholu. Mezi oběma noxami byla nalezena významná interakce ve smyslu potenciace účinku.
V oblasti fyzikálních faktorů byly analyzovány EMG nálezy u osob pracujících v riziku vibrací. Byly zjištěny dva typy poškození: Bineurální léze byly často asociovány s profesionální traumatickou vazoneurózou, proto předpokládáme patofyziologický mechanismus ischemické neuropatie. U moneurálních lézí (především charakteru syndromu karpálního tunelu) předpokládáme patofyziologický mechanismus přetěžování těžkou fyzickou prací.

(2) Nemoci z povolání v České republice v roce 1995
IGA MZ ČR č. 3299-1
Řešitelé: MUDr. Pavel Urban, CSc., Doc. MUDr. Jana Vejlupková, CSc., Doc. MUDr. Edgar Lukáš, DrSc.
Doba řešení: 1995
V roce 1995 bylo v České republice hlášeno celkem 2921 profesionálních onemocnění, z toho bylo 2804 nemocí z povolání, 2 profesionální intoxikace, 69 jiných poškození zdraví z práce a 46 ohrožení nemocí z povolání. Ve srovnání s rokem 1994 došlo k vzestupu celkového počtu hlášených profesionálních onemocnění o 7.9 %. Incidence činila 61 onemocnění na 100000 zaměstnanců. (V roce 1994 to bylo 58/100000.) Nejčastějšími nemocemi z povolání v roce 1995 byly profesionální dermatózy (19.6 %), poškození z vibrací (16.6 %) a pneumokoniózy (16.6 %). Z hlediska regionálního rozložení vzniklo nejvíce nemocí z povolání na severní Moravě (38.6 %). Nejvíce nemocí z povolání vzniklo při těžbě uhlí (27.4 %), ve zdravotnictví (13.6 %) a v zemědělství (6.8 %).

(1) Využití neurofyziologických vyšetřovacích metod v neurotoxikologii
IGA MZ ČR č. 1639-3
Řešitelé: Doc. MUDr. Edgar Lukáš, DrSc., MUDr. Pavel Urban, CSc.
Doba řešení: 1993-1995
Na podkladě vyšetření 718 osob byly testovány možnosti využití neurofyziologických metod (EEG, EMG, VEP, BAEP, SEP) u expozice různým neurotoxickým látkám (směs organických rozpouštědel, toluen, styrén, rtuť, etanol) s cílem záchytit časné projevy neurotoxického poškození. Jako nejpřínosnější se jevilo vyšetření VEP, které má předpoklady pro zařazení do baterie screeningových testů v rámci preventivních prohlídek. Byly pozorovány dva odlišné vzorce VEP změn: (1) U expozice organickým rozpouštědlům, alkoholu a vysokým koncentracím parám rtuti se našlo prodloužení latence VEP. U osob s krátkodobou a lehkou expozicí parám rtuti byla patrná tendence ke zkrácení latence VEP. Na základě těchto výsledků byla vyslovena pracovní hypotéza o dvoufázovém průběhu neurotoxického působení některých nox. V iniciální fázi má neurotoxický účinek charakter iritační, který odpovídá především funkčním změnám a je patrně plně reverzibilní. Jeho korelátem je zkrácení latence VEP. U déletrvající a závažné expozice nabývají neurotoxické projevy charakter zánikové, patrně již strukturální léze, jejíž reverzibilita je sporná. Elektrofyziologickým markerem je prodloužení latence VEP.