Vybudování SZÚ

Plánem na zřízení Státního zdravotního ústavu se již zabýval ministr zdravotnictví Vavro Šrobár. Za jeho působení byl sjednán dar Rockefellerovy nadace na vybudování ústavu. Smlouvu mezi Ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a Rockefellerovou nadací z 25.8.1921, která obsahovala závazek nadace přispět na výstavbu SZÚ částkou 26 966 600 Kč za podmínky, že ministerstvo zdravotnictví zajistí k témuž účelu nejméně 23 471 700 Kč a že vybudování ústavu nebude trvat déle než šest let, podepsal tehdejší ministr Ladislav Procházka. Pro ústav byl vybrán pozemek v bezprostředním sousedství vinohradské nemocnice, plány navrhl architekt Kvěch.

12. října 1925 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění přijala zákon o zřízení, působnosti a organizaci Státního zdravotního ústavu Republiky československé (Sbírka zákonů a nařízení č. 218), kde se v jeho § 2 uvádí, že "úkolem ústavu jest vykonávati pro státní zdravotní správu odborně-vědecké práce a zkoumání, kterých jest třeba k účinným zdravotním opatřením, podporovati výchovu v preventivní medicíně, jakož i pečovati o praktickou odbornou výchovu zdravotnického personálu". Dne 23. října 1925 podepsal uvedený zákon prezident republiky T. G. Masaryk. SZÚ byl slavnostně otevřen 5. listopadu 1925. Prvním ředitelem SZÚ byl jmenován prof. MUDr. Pavel Kučera.

V období první republiky se SZÚ stal významnou vědeckou a odbornou institucí. Vyráběl séra a očkovací látky, rozvinul rozsáhlou vědeckou činnost, podílel se na zajištění bakteriologicko-diagnostické služby a na biologické kontrole léčiv. Důležitou součástí ústavu bylo sociálně hygienické oddělení, které se zabývalo zdravotnickou statistikou, epidemiologií infekčních i neinfekčních nemocí, hygienou výživy, hygienou práce apod.

Po smrti prof. Kučery se stal ředitelem SZÚ (1928-1937) doc. MUDr. Bohumil Vacek. Z podnětu dr. B. Feierabenda začal ústav vydávat v roce 1932 Zprávy SZÚ, které vycházely 1-2x za měsíc jako bezplatná příloha Časopisu lékařů českých, Praktického lékaře a Beiträge zur ärztlichen Fortbildung (v německém překladu). Obsahovaly hlavně laboratorní postupy a metodické návody podle potřeb aktuální epidemiologické situace. Od roku 1930 ústav vydával francouzsky psaný časopis Les Travaux, ve kterém publikovali vědecké práce odborníci SZÚ. Začátkem roku 1938 byl jmenován ředitelem ústavu prof. MUDr. Hynek Pelc.

Ústav byl rozdělen na jednotlivá oddělení, která spolu navzájem spolupracovala. K přípravě léčivých sér a vakcín sloužilo I. oddělení - séroterapeutické. Mělo zvláštní budovu a stáj malých i velkých zvířat, kde se chovalo až 3000 kusů - hlavně králíci, morčata a myši -k výrobním a zkušebním účelům pro celý ústav. Oddělení vyrábělo 56 druhů léčivých sér a vakcín - proti záškrtu, proti strnutí šíje, spále, spalničkám, dětské obrně aj.

II. oddělení - pro výrobu očkovací látky proti neštovicím - se zabývalo přípravou lymfy z kravských neštovic, která se používala k očkování proti neštovicím.

III. oddělení - pro biologickou kontrolu léčiv - zkoumalo všechny léčivé přípravky v ústavu vyrobené, zda jsou účinné a neškodné pro lidský organizmus. Teprve potom bylo možné výrobky prodávat.

IV. oddělení - bakteriologicko-diagnostické - obsahovalo laboratoře, které se měly stát ústředím všech vedlejších laboratoří, zřízených na území státu k mikrobiálnímu a sérologickému poznávání nemocí. Lékaři sem byl zasílán infekční materiál, který byl zkoumán metodou mikroskopickou, kultivační a sérologickou, a výsledky byly sdělovány zpět lékařům. Oddělení mělo i zvláštní laboratoř parazitologickou a vyrábělo a uvádělo do prodeje všechny potřebné diagnostické přípravky, např. Sanguitest k určování krevních skupin.

V. oddělení - sociální hygieny - dělilo svou činnost na vědecké studium a bádání, kontrolu hygienických zařízení a na výchovnou práci mezi obyvatelstvem. Oddělení pro sociální hygienu se zabývalo ve svých laboratořích epidemiologií (sledovalo vznik a příčiny epidemií nakažlivých nemocí v republice hlavně statistickými metodami), školní a dětskou hygienou, průmyslovou hygienou, hygienou bydlení, hygienou oblékání, hygienou výživy.

VI. oddělení - zdravotní výchovy - pronikalo do lidových vrstev snahami po zavedení a aplikaci vědeckých poznatků na praktický život. Spolupracovalo se všemi odděleními Státního zdravotního ústavu. Používalo moderních metod, přednášek, článků, letáčků, výstavek, promítání apod., stávalo se prostředníkem mezi vědou a lidem. Podléhalo mu také stálé zdravotnické muzeum, veřejnosti volně přístupné.

VII. oddělení - ústav pro zkoumání potravin - zkoumalo správnou jakost a neškodnost úředně zaslaných vzorků potravin.

VIII. oddělení - ústav pro zkoumání léčiv - provádělo totéž co předchozí oddělení pro léčiva určená k prodeji v České republice.

Dvůr Bohumile u Kostelce nad Černými lesy - náležel k ústavu. Byl adaptován pro chov zkušebních zvířat, hlavně koní, k výrobním účelům I. a II. oddělení ústavu.

Vzorová práce - v XIII. okrese Velké Prahy se prováděla vzorová zdravotně-sociální práce, kde se přímo uplatňovaly vědecké poznatky, zejména oddělení pro sociální hygienu. Okres se tak stal velkou sociální laboratoří, odkud se vyzkoušené metody a zkušenosti přijímaly jako normy.

Škola pro sestry sociálně-zdravotní péče - v přípravném stadiu se nacházela škola sester zdravotní a sociální péče, přičleněná k ústavu.

Zdravotní ústav za války

Činnost Státního zdravotního ústavu v období let 1939-1945 výstižně charakterizoval doc. F. Vaníček v prvním poválečném čísle Zpráv, které vyšlo 26.5.1945:

Dnem 14.3.1939 přestal být Státní zdravotní ústav v Praze ústavem Československé republiky. Slovensko vytvořilo ústav vlastní, ale nevyrábělo séra a očkovací látky.

Zdravotní ústav v Praze se dostal po obsazení českých zemí v roce 1939 pod kontrolu německé zdravotní správy. Koncem roku 1940 byl zbaven ředitelského místa prof. Pelc. Začátkem roku 1941 převzal vedení ústavu profesor německého hygienického ústavu dr. Pesch. Zemřel v květnu 1941. Na jeho místo nastoupil opět Němec doc. Schubert, do té doby přednosta oddělení pro biologickou kontrolu léčiv SZÚ.

V roce 1942 bylo v ústavu zřízeno veterinární oddělení s laboratořemi pro vyšetřování masa a mléka. Německé běsnění po atentátu na Heydricha v roce 1942 se nevyhnulo ani SZÚ. Za heydrichiády byli popraveni čtyři lékaři - prof. Pelc, doc. Strimpl, dr. Bouček a dr. Klíma. Několik zaměstnanců bylo odvlečeno do koncentračních táborů.

Rok 1943 byl rokem velkého rozšiřování sérové výroby, aby mohlo být německé armádě dodáváno ve velkém množství difterické sérum a Behringovým závodům sérum proti plynaté sněti. Z velkého rozmachu výroby sér měla však německá říše nepatrný užitek. Zásoby protitetanových a protigangrenózních sér byly využity během květnového povstání v roce 1945.

Prvním poválečným ředitelem SZÚ se stal prof. MUDr. Vilém Hons.

Reorganizace ústavu

V roce 1949 byl Státní zdravotní ústav zákonem č. 70/1949 Sb. reorganizován a jeho název změněn na Státní zdravotnický ústav. SZÚ měl hlavní ústav v Praze, oblastní ústav pro Slovensko v Bratislavě a pobočky ve větších městech.

Dnem 31.12.1949 zanikla funkce odborného ředitele ústavu i funkce jeho náměstka. Ústav jako celek po stránce administrativní a hospodářské spravoval ředitel, odpovídající za tuto činnost přímo ministerstvu zdravotnictví. Ústav se členil na pět odborů. Každý odbor měl v čele přednostu, který řídil svůj odbor po odborné stránce samostatně a v tomto ohledu byl přímo podřízen ministerstvu zdravotnictví. Pokud šlo o administrativní a hospodářskou správu, byl přednosta odboru podřízen řediteli hlavního ústavu. Odbory se členily na oddělení, ta se skládala z laboratoří jako základních pracovních jednotek.

Ředitelem Státního zdravotnického ústavu v Praze a zároveň přednostou odboru II. pro zkoumání výživy, poživatin a předmětů potřeby byl prof. MUDr. Vilém Hons, přednostou odboru I. pro výzkum a kontrolu životního prostředí prof. MUDr. Miloš Kredba, přednostou odboru III. pro mikrobiologii a epidemiologii byl doc. MUDr. Karel Raška, přednostou odboru IV. pro zkoumání léčiv prof. PhDr. Eduard Skarnitzl a přednostkou odboru V. pro zdravotnickou výchovu a výcvik byla MUDr. M. K. Fűgnerová.

V roce 1949 se uskutečnily již léta trvající snahy vedoucích pracovníků oddělení pro výrobu léčivých sér a očkovacích látek po osamostatnění. Výrobní oddělení bylo vyjmuto ze SZÚ a od 1.4.1949 začalo pracovat samostatně jako Státní výrobna sér, pozdější Biogena či Sevac.

Od roku 1949 se počaly zakládat ve větších, podle tehdejší územní organizace krajských městech pobočky SZÚ. Bylo to nejprve v Přerově a Ostravě, následovaly Olomouc, Plzeň, Hradec Králové, České Budějovice, Jihlava, Opava, Ústí n. L., Uherské Hradiště, Liberec a další, až do celkového počtu 25.

V roce 1952 byly oběžníkem ministerstva zdravotnictví č. 30/Sb. ob. ze dne 17.1.1952 pobočky převedeny (s účinností od 1.1.1952) do pravomoci národních výborů jako hygienicko-epidemiologické stanice a výměrem ministerstva zdravotnictví ze dne 4.6. pak Státní zdravotnický ústav sám s účinností od 1.5.1952 zrušen. Tímtéž výměrem byly na půdě SZÚ zřízeny Ústav epidemiologie a mikrobiologie a Ústav hygieny a vyhláškou ministerstva zdravotnictví ze dne 24.4.1952 Státní ústav pro kontrolu léčiv. V roce 1962 přibyl k dosavadním třem ústavům ještě čtvrtý, a to Ústav hygieny práce a chorob z povolání, působící v nové budově postavené v areálu bývalého SZÚ.

1.1.1953 bylo převedeno veterinárně-hygienické oddělení do pravomoci ministerstva zemědělství. Výměrem ministerstva zdravotnictví z 8.9.1952, čj. ÚZV 243/1393/52 byly zřízeny samostatné ústavy pro zdravotnickou osvětu a organizaci zdravotnictví, které byly umístěny mimo areál SZÚ.

Existence samostatných ústavů trvala až do roku 1971, kdy byly ústavy spojeny v jeden společný Institut hygieny a epidemiologie (IHE). Jeho ředitelem se stal prof. MUDr. František Janda. V roce 1980 ho v této funkci vystřídal akademik Bohumír Rosický.

Institut měl tato pracoviště: centrum hygieny obecné a komunální, centrum hygieny dětí a dorostu, centrum hygieny výživy, centrum hygieny záření, centrum hygieny práce a nemocí z povolání, centrum epidemiologie a mikrobiologie, centrum potravinových řetězců, pracoviště mikrobiologie tuberkulózy, oddělení nehodovosti, oddělení matematické statistiky a programování, oddělení elektronové mikroskopie, oddělení vědecko-technických informací, přípravna půd a umývárny, laboratoř pokusných zvířat aj. V institutu bylo ministerstvem zdravotnictví zřízeno 35 národních referenčních laboratoří, dále v něm pracovalo pět mezinárodních spolupracujících center Světové zdravotnické organizace.

Znovuzřízení SZÚ

Po roce 1989 ústav prošel řadou změn, které reflektovaly nové trendy ve společnosti a v preventivní medicíně. V lednu 1990 byl pověřen vedením a poté konkurzem potvrzen ve funkci ředitele, tehdy ještě IHE, prof. MUDr. Bohumil Ticháček, DrSc. Má zásluhu na tom, že se ústav v nových podmínkách vrátil k tradici, původnímu názvu a demokratickým způsobům řízení.

K 1.1.1992 byl znovu zřízen Státní zdravotní ústav jako centrální instituce s celostátní působností a s posláním chránit a podporovat veřejné zdraví, zabývat se prevencí nemocí a sledovat vliv životního prostředí na zdravotní stav obyvatelstva.

Kromě základních odborných pracovišť (CZŽP, CHPNP, CEM, CHPŘ a CHZ - centrum hygieny záření) a oddělení (MSP, VTI, experimentálních zvířat) působilo v letech 1992-1994 v SZÚ sedm spolupracujících center WHO a 51 národních referenčních center a laboratoří. Ústav se stal sídlem Ústředí systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí. SZÚ byl úzce zapojen do výukových aktivit 3. lékařské fakulty UK a do postgraduální výchovy v základních oborech preventivní medicíny. Od 1.5.1994 byl jmenován novým ředitelem SZÚ doc. MUDr. Jaroslav Kříž.

V 90. letech SZÚ úspěšně navázal na tradice vědecké práce v ústavu, byla úspěšně dokončena více než stovka výzkumných úkolů, dotovaná domácími i zahraničními grantovými agenturami, vzrostla publikační aktivita odborníků, byla zahájena práce na výzkumném záměru Analýza infekčních, environmentálních a behaviorálních zdravotních rizik a jejich prevence. Novou činností se pro SZÚ stala výchova ke zdraví, kterou ústav zajišťuje od roku 1996 po zrušení Národního centra podpory zdraví. SZÚ odborně garantoval realizaci celého projektu Národní program podpory zdraví, připravil národní variantu programu WHO "Zdraví pro všechny v 21. století". Odborníci ústavu se významně podíleli na přípravě návrhů prováděcích vyhlášek k návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví, které jsou již slučitelné s legislativou Evropské unie. Centrum epidemiologie a mikrobiologie zahájilo přípravu na zajišťování činností vyplývajících pro ČR z "Verifikačního protokolu k Úmluvě o zákazu vývoje, výroby a hromadění bakteriologických a toxinových zbraní a o jejich zničení".

Ústav sehrál důležitou roli v dalších celostátních preventivních programech, např. v Akčním plánu zdraví a životního prostředí ČR, v Národním programu boje proti AIDS a v koordinaci prevence jódového deficitu. SZÚ se aktivně podílel na pregraduální a postgraduální výchově a poskytoval rozsáhlou konzultační pomoc pracovníkům v terénu. Vytvářel předpoklady k rozvoji nových směrů práce, jako jsou programy externího hodnocení kvality a mezilaboratorního porovnávání zkoušek. Odborníci SZÚ se výrazně zapojili do přípravy vstupu ČR do Evropské unie v oblasti sjednocování předpisů. Dokázali na mezinárodních setkáních expertů prosadit české normy a předpisy (např. v oblasti zdravotní nezávadnosti hraček). V roce 1999 byla úspěšně dokončena výstavba nového objektu veterinárních služeb v areálu SZÚ, plný provoz s experimentálními zvířaty byl zahájen v roce 2000.

Začátkem roku 2001 požádal doc. J. Kříž o uvolnění z funkce ředitele SZÚ. Řízením ústavu od 1.7.2001 byl pověřen hlavní hygienik ČR MUDr. Michael Vít, Ph.D.

Koncem roku 2001 vzniklo v SZÚ na základě rozhodnutí ministra zdravotnictví prof. B. Fišera Centrum pro řízení kvality ve zdravotnictví, které se začalo zabývat hodnocením kvality zdravotní péče v rámci zdravotního systému v oblasti klinické a preventivní medicíny.

Koncem roku 2002 vyhlásila ministryně zdravotnictví dr. M. Součková výběrové řízení na obsazení funkce ředitele SZÚ. Na základě výsledků výběrového řízení byl od 1.1.2003 ředitelem SZÚ jmenován MUDr. Jaroslav Volf, Ph.D.

Od 1.1.2003, v souvislosti s účinností ustanovení § 86 zákona č. 258/2000 Sb. ve znění zákona č. 320/2002 Sb., se Státní zdravotní ústav stal příspěvkovou organizací.

Ředitelé SZÚ

Státní zdravotní ústav:

prof. MUDr. Pavel Kučera (1925-1928)

doc. MUDr. Bohumil Vacek (1928-1937)

prof. MUDr. Hynek Pelc (1938-1939)

Zdravotní ústav Protektorátu Čechy a Morava:

(ústav pod kontrolou německé zdravotní správy)

prof. MUDr. Hynek Pelc (1940)

Prof. MUDr. Pesch (1941)

doc. MUDr. Otto Schubert (1941-1945)

Státní zdravotní ústav, Státní zdravotnický ústav:

prof. MUDr. Vilém Hons (1945-1952)

1952-1970 ústav rozdělen na samostatné ústavy -

Ústav hygieny, Ústav hygieny práce a chorob z povolání, Ústav epidemiologie a mikrobiologie

1971 - ústavy sloučeny v

Institut hygieny a epidemiologie:

prof. MUDr. František Janda, CSc. (1971-1980)

prof. RNDr. Bohumír Rosický, DrSc. (1980-1989)

prof. MUDr. Bohumil Ticháček, DrSc. (1990-1992)

Státní zdravotní ústav:

prof. MUDr. Bohumil Ticháček, DrSc. (1992-1994)

doc. MUDr. Jaroslav Kříž (1994-2001)

MUDr. Michael Vít, Ph.D. (2001-2002)

MUDr. Jaroslav Volf, Ph.D. (2003-2008)

MUDr. Milan Bořek (2008 - 2009)

Ing. Jitka Sosnovcová (2009 - dosud)