Přídatnými látkami se rozumí látky, které se bez ohledu na jejich výživovou hodnotu zpravidla nepoužívají samostatně ani jako potravina, ani jako charakteristická potravní přísada. Přidávají se do potravin při výrobě, balení, přepravě nebo skladování, čímž se samy stávají součástí konečné potraviny.

Seznam přídatných (aditivních) látek označovaných na potravinách E kody a povolených pro použití v potravinách podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 304/2004 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných a pomocných látek v potravinách ve znění vyhlášek č. 152/2005 Sb. a č. 431/2005 Sb.

Zdravotní požadavky na čistotu a identitu přídatných látek, které se smějí používat k výrobě potravin upravuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 54/2002 Sb. ve znění vyhlášek č. 318/2003 Sb., č. 270/2005 Sb. a č. 514/2006 Sb. Vyhláška popisuje metody identifikace jednotlivých přídatných látek, uvádí limity a parametry čistoty např. přípustný obsah kontaminantů, zbytků rozpouštědel apod.

Přídatné látky, které jsou v České republice povoleny k výrobě potravin lze přidávat do potravin pouze na základě jejich zdravotní nezávadnosti a za podmínek stanovených. příslušnou vyhláškou. Tato vyhláška je plně v souladu s právními předpisy užívanými v zemích EU tj. směrnicemi 89/107/EC, dále 94/36/EC pro barviva, 94/35/EC pro sladidla a 95/2/EC pro ostatní přídatné látky ve znění pozdějších předpisů. Každá přídatná látka, která má být schválena pro použití do potravin, musí projít přísným hodnocením zdravotní nezávadnosti Při přípravě evropských právních předpisů je konzultován Evropský úřad pro bezpečnost potravin, který přídatné látky posuzuje a schvaluje z hlediska jejich možného rizika bezpečnosti potravin. Vychází i ze zásad, které pro používání přídatných látek po důkladném toxikologickém zhodnocení stanovila Světová zdravotnická organizace ve spolupráci se Světovou organizací pro výživu.

Přídatné látky lze používat při výrobě potravin v případech, kdy:

- je prokázána jejich technologická potřeba

- ve stanovených množstvích nepředstavují riziko pro spotřebitele

- při jejich použití je zachována výživová hodnota potraviny

- prodlužují trvanlivost potravin nebo zlepšují jejich organoleptické vlastnosti

- jsou prospěšné při výrobě, zpracování, přípravě, balení, dopravě nebo skladování za předpokladu, že nezakrývají použití závadných surovin nebo nehygienických postupů při výrobě.

Přídatná látka obsažená v potravině musí být na obalu potraviny označena v údajích o složení potraviny uvedením názvu látky nebo jejího číselného kódu E. a názvu kategorie do které přídatná látka patří. (např. barvivo, sladidlo, konzervant, zahušťovadlo atd.). Kód E zavedla EU pro přídatné látky, které byly podrobně zhodnoceny na základě toxikologických studií a jsou v povolených dávkách bezpečné pro zdraví konzumentů. V rozporu s tím však je označování kódem E laickou veřejností vnímáno spíše negativně. Tím paradoxně nedochází k naplnění původního záměru poskytnout spotřebiteli informaci o tom, že obsažená přídatná látka je bezpečná.

Kontrolou nad dodržováním českých právních předpisů pro používání přídatných látek je pověřena Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Státní veterinární správa.

Používání přídatných látek odpovídající předpisům ČR je proto bezpečné, při dodržení stanovených limitních hodnot neohrožuje zdraví spotřebitelů a odpovídá současným světovým poznatkům.

Stanovisko k letáku Kliniky dětské onkologie University Düsseldorf

Leták výše citované kliniky, jehož původ není potvrzený, se opakovaně objevuje mezi českými spotřebiteli. Leták uvádí přídatné látky, označené číselným kódem E, které rozděluje do několika skupin podle jejich údajné škodlivosti lidskému organizmu. Tento leták a jiné obdobné tiskoviny šíří mezi lidmi především obavy a paniku, neboť uvádějí nepřesné, zavádějící a nepravdivé informace.

Především upozorňujeme, že v seznamu jsou zařazeny přídatné látky, které vůbec nejsou povoleny k používání v potravinářském průmyslu a to jak v České republice, tak v celé Evropské unii. Jde např. o tyto látky:

skupina 1 neškodné přísady E 121,152,181, 201, 236-238, 305, 382, 408, 411 a 480

skupina 2 podezřelé přísady E 125, 240, 241

skupina 4 poškozující zdraví E 485, 486, 107, 233.

Jako nejnebezpečnější rakovinotvornou přídatnou látku označuje leták kyselinu citronovou E 330. Stanovisko k používání kyseliny citronové je uvedeno v následující samostatné části textu.

Ve skupině přísady poškozující zdraví např. střev jsou uvedeny přídatné látky s číslem E 220-224 oxid siřičitý a soli kyseliny siřičité. Tyto látky mají nejen konzervační účinky, ale i antioxidační účinky, používají se v potravinářském průmyslu k zabránění hnědnutí, bělení. Oxid siřičitý je látkou běžně používanou po staletí např. k ošetření sudů k výrobě vína, používá se rovněž k ošetření sušeného ovoce např. meruněk, hrozinek k zabránění oxidace při vlastním sušení. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 304/2004 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných a pomocných látek v potravinách přesně stanovuje jaká množství oxidu siřičitého lze použít (tzv.nejvyšší povolená množství), aby byla dodržena zdravotní nezávadnost a bezpečnost potravin. U některých citlivých osob však přesto oxid siřičitý či siřičitany mohou vyvolat potravinou přecitlivělost a proto jejich obsah v potravině v množstvích vyšších než 10 mg/kg nebo 10 mg/l vyjádřeno jako SO₂ musí být označen ve složení potraviny na obalu určeném pro spotřebitele. Tato povinnost neplatí pro víno.

Látky označené číslem E 463 - 466 představuje celulosa a její deriváty, tyto látky se získávají z přírodních druhů vláknitých rostlinných materiálů. Z fyziologického hlediska jsou to látky pro lidský organizmus energeticky nevyužitelné a zcela neškodné, neboť se nevstřebávají ze střeva, ale vylučují se z těla beze změny. Jsou proto používány pro příznivé ovlivnění činnosti střev a nepoškozují zdraví poruchami zažívání, jak uvádí leták. V potravinářském průmyslu se používají zejména jako zahušťovadla a želírující látky.

Amarant E 123 se podle svého účelu použití zařazuje mezi syntetická barviva povolená pro barvení potravin v Evropské unii. Jeho použití však není nijak rozšířené, podle vyhlášky je povolen pro omezený rozsah aplikací a to pouze pro barvení aromatizovaných vín, alkoholických nápojů, rybích jiker a mlíčí ve stanoveném nejvyšším přípustném množství.

Jako nebezpečné přísady označuje leták dále barviva E 102 tartrazin, E 110 žluť SY, E 120 košenila, a E 124 ponceau 4R (syn. košenilová červeň). Jde o syntetická barviva s výjimkou E 120 košenily, která je přírodním barvivem, získaným z extraktů košenily a kde barevnou složkou je kyselina karmínová. Potravinářská barviva jsou v používaných koncentracích zdravotně nezávadná, legislativa přesně stanovuje pravidla přibarvování potravin. Některé druhy potravin se nesmějí přibarvovat vůbec. Vesměs jde o základní potraviny jako je např. mouka, mléko, chléb, minerální a stolní vody, cukr, maso, drůbež, ryby, vejce, oleje a tuky živočišného a rostlinného původu, nezpracované potraviny, potraviny určené pro kojence a malé děti.

Kyselina fosforečná E 338 a její soli fosforečnany E 339 - 343 a polyfosforečnany E 450 - 452 jsou uvedeny v letáku ve skupině přísady do potravin poškozující zdraví poruchami zažívání. Fosforečnany se přidávají do potravin především kvůli svým emulgačním a disperzním schopnostem např. jako stabilizátor mléčných disperzí našly fosfáty nejširší uplatnění při výrobě tavených sýrů. Zdrojem fosforu v mase mohou být anorganické sloučeniny fosforu vznikající jako důsledek rozkladu přirozených složek masa (ATP a DNK) při působení enzymů nebo mikroorganizmů, dále přirozené sloučeniny z koření a kořenicích směsí a rovněž fosforečnany přidávané. V masném průmyslu přidávání fosforečnanů umožňuje zlepšit vaznost a emulgační schopnosti masa. Polyfosfáty se během zpracování a skladování masných výrobků hydrolyzují na neškodný ortofosfát.

Závěrem lze konstatovat, že přídatné látky používané při výrobě potravin v souladu s platnými právními předpisy (vyhláška č. 304/2004 Sb.) nepředstavují pro spotřebitele významné zdravotní riziko.

Stanovisko k používání kyseliny citronové

Kyselina citronová se kvůli své příjemně kyselé chuti používá jako potravinářská přísada a je označena číselným kódem E 330. Kyselina citronová přírodního původu se vyskytuje především v citronech a citrusových plodech, pro potřeby potravinářského průmyslu se kyselina citronová vyrábí fermentací třtinového cukru nebo melasy. Podle svého chemického složení patří mezi organické kyseliny. V potravinářském průmyslu má kyselina citronová široké využití - používá se např. v konzervárenské praxi ke snížení pH, působí jako antioxidant, je stabilizátorem barvy ve výrobcích z ovoce, umožňuje tvorbu některých pektinových gelů, srážení mléka chymosinem, zabraňuje tvorbě krystalů v cukrovinkách. V lidském organismu je kyselina citronová biochemicky velmi významná protože zahajuje složitý cyklus chemických reakcí, kterými se odbourávají bílkoviny, tuky a sacharidy až na konečné produkty oxid uhličitý a vodu. Tento cyklus reakcí je označován jako cyklus kyseliny citronové neboli citrátový cyklus a nebo podle svého objevitele v roce 1937 Krebse jako Krebsův cyklus. A protože v německém jazyce slovo der Krebs znamená v medicině rakovina, vznikla tak ničím neopodstatněná fáma označující kyselinu citronovou za rakovinotvornou (kancerogenní) a poškozující zcela zásadní význam kyseliny citronové v metabolizmu.

Používání kyseliny citronové E 330 je za dodržení podmínek a limitních hodnot stanovených vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR pro přídatné látky č. 304/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů bezpečné a neohrožuje zdraví spotřebitelů.

Barvivo E 128 Červeň 2G - zákaz používání

Barvivo je zakázáno používat k přibarvování potravin na základě nařízení Komise (ES) č. 884/2007 ze dne 26. července 2007 o mimořádných opatřeních, kterými se pozastavuje používání barviva E 128 Červeň 2G jako potravinového barviva.
Červeň 2 G byla používána k barvení masných výrobků s minimálním obsahem obilné složky 6% (breakfast sausages) a hamburgerového masa s minimálním obsahem rostlinné a/nebo obilné složky 4% v nejvyšším povoleném množství 20mg/kg