Úrazy jsou považovány za největší problém dětského věku - ve vyspělých zemích jsou úrazy příčinou 40 % úmrtí dětí do 14 let. Mezi ostatními příčinami nemocí mají právě úrazy zcela specifické postavení, neboť nejvíce ohrožují osoby mladé a zdravé. Nejohroženější věkovou skupinou jsou u nás děti a dospívající, u nichž jsou úrazy na prvním místě v příčinách úmrtí a na druhém místě v příčinách dětské nemocnosti, hned za onemocněními dýchacích cest. Podle údajů ÚZIS je v ČR více než 38 000 dětí a dospívajících pro úraz každoročně hospitalizováno a více než 321 000 dětí a dospívajících ošetřeno ambulantně.

Nejvyšší podíl na úmrtnosti dětí i dospívajících mají úrazy dopravní. Dopravní úrazy představují bezpochyby nejzávažnější kategorii úrazů vůbec. Jde o kategorii zcela specifickou, a to jak vzhledem k závažnosti následků – často dlouhodobých anebo smrtelných, tak i vzhledem k jejich progresivnímu nárůstu. Na následky dopravních úrazů umírá celosvětově každoročně téměř 1,3 miliónů osob. Při nezměněném trendu lze předpokládat, že v roce 2020 zemře na celém světě v důsledku dopravních zranění více než 2 milióny osob Přitom 40 % všech obětí dopravních nehod představují osoby do 25 let. Dopravní nehody jsou u nás nejčastější příčinou dětských úrazových úmrtí. Více než třetinu dětských úmrtí představují úmrtí na následky dopravních nehod. Téměř polovina úrazů u dětí do 15 let vzniká v souvislosti s pohybem v dopravním prostředí.

Česká republika zaujímá v oblasti dopravních nehod dětské populace nepříznivé postavení. Dětská dopravní úrazovost je u nás dvojnásobně vyšší nežli v motoristicky vyspělých zemích. Řešením není minimální expozice dítěte dopravnímu prostředí, ale bezpečné a minimálně rizikové dopravní prostředí, - s důrazem na zvýšení bezpečnosti v okolí škol a rovněž i včasné seznámení dítěte s modely bezpečného dopravního chování. Dítě je nutno učit nejenom  hrozící rizika znát a uvědomovat si je, ale zejména rozvíjet jeho dopravní cítění tak, aby dokázalo rizikové situace včas předvídat, vyhodnocovat a řešit. Nezbytným předpokladem snížení dopravní nehodovosti je kultivace sociálních vztahů a výchova k ohleduplnosti a odpovědnosti za život svůj i životy ostatních.

K negativním trendům dopravní úrazovosti patří v současné době nárůst úrazů způsobených mladými řidiči – nejvíce nehod způsobí řidiči ve věku 25-34 let. Nárůst je zaznamenán i u dospívajících – ve věkové kategorii 15-19 let je 43 % úmrtí zapříčiněno dopravní nehodou. Alarmující je rovněž počet i závažnost dopravních nehod motocyklistů. Narůstající incidence dopravní úrazovosti a nehodovosti se stává závažným celosvětovým problémem, který je ovlivňován nejenom progresivním nárůstem motorizace, ale i rostoucí agresivitou a bezohledností řidičů, s níž se setkáváme zejména u mladých řidičů. Tito řidiči u nás způsobují přibližně třetinu dopravních nehod, přičemž mladí řidiči se stále častěji stávají i oběťmi dopravních nehod. Příčinou není jen nedostatek řidičských zkušeností a jejich nízký věk, ale i sociální a emocionální nezralost, nevyrovnanost, časté přeceňování vlastních schopností a zejména rychlý, agresivní způsob jízdy. Dopravní edukace zaměřená na minimalizaci rizikového dopravního chování by měla být určena zejména věkové kategorii dospívajících, kteří jsou budoucími adepty řidičského oprávnění.

V ČR umírá v důsledku úrazu každoročně více než 200 dětí a dospívajících. Ve srovnání s vyspělými zeměmi jako je např. Švédsko či Lucembursko jde téměř o dvojnásobně vyšší počet úrazových úmrtí. Úmrtnost na úrazy v poslední době meziročně klesá, zejména díky klesajícímu počtu smrtelných dopravních úrazů u dětí.V posledních deseti letech se u nás počet úmrtí na dopravní úrazy u dětí a dospívajících snížil téměř na polovinu. Obdobně se snížil i počet úmrtí u dospělé populace. V období 2000 – 2008 došlo u dospělých k poklesu úmrtí na dopravní úrazy o 49 %, přičemž se v témže období rovněž snížil i počet hospitalizovaných v důsledku dopravní nehody, a to o 27 %. V rámci zemí EU patří ČR, pokud jde o počet úmrtí dětské populace na úrazy, k zemím s nižší hodnotou standardizované úmrtnosti nežli je průměr EU – 5,17 úmrtí na 100 000 dětí. Celkový počet lékařsky ošetřených úrazů u dětské populace se dosud snižovat nedaří.

Problematika prevence úrazů u dětské populace je sledována Státním zdravotním ústavem dlouhodobě, a to jak v podobě výzkumných šetření a intervenčních projektů, zaměřených na snížení incidence úrazovosti u dětské populace, tak i formou ediční, přednáškové a publikační činnosti, určení jak odborné tak i laické veřejnosti. Studie realizovaná v období 1995-2000, zahrnovala téměř 300 000 dětí a dospívajících ze čtyřiceti okresů ČR. Výsledky těchto šetření prokázaly 16 % incidenci úrazovosti u školních dětí. Úrazem vyžadujícím lékařské ošetření bylo postiženo přibližně každé šesté dítě.

V současné době se problematice prevence úrazů u školních dětí věnuje Státní zdravotní ústav prostřednictvím studie IGA MZ ČR NS 9802/4 (r. 2009-11) „Semilongitudinální sledování somatického vývoje a úrazovosti školních dětí“, do níž je zapojeno celkem 48 základních škol reprezentujících síť Zdravých škol ČR (řešitel RNDr.StanislavJanoušek). Výsledky získané v rámci tohoto grantového projektu prokazují mírně narůstající incidenci úrazovosti u školních dětí. V souboru, zahrnujícím více než 4300 dětí školního věku, do něhož se zapojilo 48 škol podporujících zdraví, utrpělo úraz ošetřený lékařem celkem 19 % žáků. Epidemiologická data našeho posledního výzkumného šetření, sledujícího úrazy ve vztahu k somatickému vývoji dítěte prokazují mírně narůstající incidenci úrazovosti u školních dětí. Dětským úrazem vyžadujícím lékařské ošetření je v současné době každoročně postiženo přibližně každé páté dítě. Nejčastěji dochází ke vzniku úrazu v prostředí domácím a školním, a to s charakteristickou závislostí na věku dítěte. Školních úrazů bylo zaznamenáno 28,9 %, domácích úrazů 25,8 % - počet těchto úrazů s věkem klesá. Ve školách dochází k úrazům nejčastěji při tělesné výchově – na tyto úrazy připadá více než polovina všech úrazů odehrávajících se ve školách.

Pokud jde o druh zranění nejvyšší počet lze zaznamenat ve skupině fraktur a kontuzí, představujících v celkovém počtu úrazů 64,5 % všech zranění u školních dětí. Z toho u chlapců připadalo na fraktury 36,4 % všech úrazů, oproti 31,5 % úrazů u děvčat. Zhmožděniny se naopak častěji vyskytovaly u děvčat – celkem 41 % děvčat v daném souboru utrpělo zhmožděninu, zatímco u chlapců zhmožděniny představovaly 26,4 % úrazů. Poranění povrchu těla představovala celkem 27,8 % všech úrazů. Pobyt v nemocnici v důsledku úrazu byl hlášen u 17,4 % případů, tedy u každého šestého dítěte.

Z hlediska druhu činnosti je nejvyšší počet úrazů zjišťován při organizovaném sportu, při němž se odehraje téměř 38 % všech úrazů, a dále při neorganizovaném sportu – na hru bez dohledu a výlety připadá přibližně 34 % úrazů. Zvláštní pozornost je nutno věnovat úrazům při tělesné výchově, které představují přibližně polovinu školních úrazů.

Výzkumná šetření Státního zdravotního ústavu sledující úrazovost dětí a dospívajících potvrzují vysokou incidenci úrazovosti zejména u školních dětí navštěvujících II. stupeň ZŠ. Nejrizikovější skupinu, z hlediska vzniku úrazu, představují děti ve věku 13-14 let. V této věkové kategorii postihne  dle vyjádření rodičů úraz vyžadující lékařské ošetření každou čtvrtou dívku a dokonce každého třetího chlapce.

Máme-li zhodnotit současnou situaci dětské úrazovosti, lze říci, že se daří snižovat především dětskou úrazovou mortalitu, zatímco počet běžných dětských úrazů mírně narůstá. Současné navýšení celkového počtu úrazů může být způsobeno např. novými sportovními aktivitami současné dětské populace (např. pěstováním tzv. adrenalinových sportů, jízdou na skateboardu, snowboardu, či jízdou na in line bruslích). Na vyšším počtu úrazů, zejména sportovních, se pravděpodobně podílí i nižší tělesná zdatnost dítěte a narůstající hmotnost dětské populace. Významné rozdíly jsme zaznamenali rovněž i v sezónním výskytu úrazovosti. Zatímco v minulosti nejvyšší počet úrazů v průběhu kalendářního roku spadal do období letních prázdnin, v současnosti existují dva vrcholy úrazové incidence. Prvním rizikovým obdobím je zhruba tříměsíční období na začátku kalendářního roku, tím druhým období je podzimní období následující bezprostředně po zahájení školní výuky.

Pokud jde o sezonalitu závažných úrazů ošetřených na oddělení dětské traumatologie nejrizikovější je z tohoto hlediska jarní období – na měsíce duben a květen připadá více než třetina úrazů registrovaných v dětských traumacentrech. Těžká zranění v tomto období bývají způsobena zejména pády a dopravními zraněními. Dalším rizikovým období je období krátce po prázdninách – na září připadá téměř 16 % všech úrazů. Zimní období patří naopak na oddělení dětské traumatologie k nejklidnějším měsícům.

Riziko vzniku dětského úrazu úzce souvisí s chováním dítěte, které je určováno řadou faktorů počínaje faktory genetickými přes vlivy enviromentální až po  determinanty socioekonomické. Podle odborníků Světové zdravotnické organizace děti, pocházející z rodin s nízkou úrovní příjmů, jsou rizikem úrazů ohroženy několikanásobně častěji nežli dětí z rodin s vyšším socioekonomickým statutem. Např. riziko dopravního úrazu je u dětí z rodin s nízkými příjmy 4-5 násobně vyšší. Podobně jsou ohroženy i děti s nižším vzděláním rodičů anebo děti z rodin neúplných, u nichž se setkáváme s dvojnásobně vyšším rizikem vzniku dopravních úrazu. Svůj podíl na vzniku těchto úrazů zde mají nedostatečná dopravní edukace dítěte, nízký dozor, nedostatečná bezpečnost dopravního prostředí, a rovněž i nedůsledné používání prvků pasivní ochrany.

Riziko vzniku úrazu je též významně určováno adaptačními schopnostmi organismu, určujícími do značné míry možnost vyrovnat se zátěžovou situací, vznikající v okamžiku vzniku úrazu. Z tohoto hlediska má velký význam včasné osvojení správných návyků a bezpečného chování, které může při ohrožení dítěte úrazovými riziky působit protektivně. Pro minimalizaci úrazových rizik je nutno děti s hrozícími riziky včas seznamovat, a to vhodnou formou odpovídající stupni vývoje dítěte. Neméně důležité je ovšem rovněž naučit děti hrozící rizika nejenom znát, ale též rizikové situace včas předvídat, vyhodnocovat a řešit. Dlouhodobě úspěšná prevence úrazů u dětské populace musí vycházet z analýzy okolností a profilu úrazovosti v daném místě a čase a kromě toho též diferencovat a respektovat požadavky odlišných cílových skupin, a to nejenom podle věku a pohlaví, ale i na základě příslušné vývojové fáze dítěte.

Literatura:

l. ÚZIS ČR, Aktuální informace č. 24/2011

2 .Zpráva o plnění Národního akčního plánu prevence úrazů na období 2007-2017 (MPS MZ)

3. Janoušek S., Sedlák P., Zvadová Z., Faierajzlová V., Vignerová J., Roth Z.:. Epidemiologie nefatálních úrazů a vývoj dětské úrazovosti v posledním desetiletí v ČR. Změna v dosavadním trendu? Čes.-slov. Pediat., 2010, roč. 65, č. 4, s.167-178

4.Janoušek,S., Kukla,L., Sedlák,P., Roth,Z., Zvadová,Z.. Vignerová,J., Faierajzlová ,V.: Dětská úrazovost v České republice v období let 2009 a 2010, Čes-slov.Pediat. 2011, roč. 66, č. 3, s.157-168

5. Dopravní registr hospitalizovaných a statistiky zemřelých – ÚZIS ČR 2010