Home » Témata zdraví a bezpečnosti » Nemoci a jejich prevence » Neinfekční nemoci » Nemoci pohybového aparátu » Vadné držení těla u dětí » Výsledky šetření - vadné držení těla
Stáhnout článek jako PDF Vytisknout

Výsledky šetření - vadné držení těla

Prevalence obtíží pohybového aparátu a výskyt vadného držení těla u dětí


Onemocnění pohybového aparátu patří v současnosti k nejčastějším chronickým neinfekčním onemocněním, a to nejen u dospělých, ale bohužel také u dětí.

Prevalence obtíží pohybového aparátu dospělých se v ČR pohybuje v rozmezí od 16 do 30% (EUROHIS 01, monitoring SZÚ 98 - 01) v závislosti na věku, častěji se vyskytují u žen. Bolestivé stavy se vyskytují cca u 40% u dospělých, udává je však více než čtvrtina osob ve věku 15 - 24 let (HIS 01).

U dětí v ČR představují obtíže pohybového aparátu 16% příčin dlouhodobého sledování lékařem (monitoring SZÚ 2001, častější jsou alergická onemocnění a poruchy zraku). Údaje o vadném držení těla v ČR byly čerpány z výsledků grantových projektů podpory zdraví a pohybovaly se okolo 30% u dětí mladšího školního věku a u 10% předškoláků. Bolesti v zádech uvádělo 50% dotázaných ve věku 13 - 15 let.

V zahraniční literatuře se informace o obtížích pohybového aparátu objevují spíše sporadicky, výsledky metaanalýzy z roku 1999 uvádějí poruchu držení těla u téměř 30% dětí ve věku 11 - 17 let, bolesti zad dětí a dospívajících jsou uváděny v rozmezí 30 - 50%, evidentní je nárůst prevalence s věkem.

Cíl projektu

Hlavními cíli projektu bylo získat chybějící poznatky a validní informace o stavu pohybového aparátu u dětí v ČR, o prevalenci vadného držení těla a bolestivých stavech páteře, o prevalenci rizikových faktorů vzniku vadného držení těla u dětí, o pohybových aktivitách a životním stylu dětí školního věku. Jedním z o čekávaných přínosů projektu je podpora naplňování cíle 11.1.4. programu Zdraví 21: Zlepšit stav pohybového aparátu u dětí.

Metodika

Jednalo se o prevalenční průřezovou studii, na které spolupracovalo 33 dětských lékařů v 10 městech ČR. Základní soubor tvořilo 3520 vyšetřených dětí ve věku 7,11 a 15 let. Lékaři v rámci pravidelné preventivní prohlídky podrobně vyšetřili jednotlivé partie těla, výsledky zaznamenali do formuláře a zařadili dítě do jedné ze čtyř kategorií držení těla.

Rodiče s dětmi společně vyplnili dotazník, který se týkal bolestivých stavů, sportovní i spontánní aktivity dítěte v letním a zimním období, zjišťovali jsme také čas strávený u TV, počítače a pohybový režim ve škole (cvičení během vyučování, režim přestávek atd.). Dále jsme zjišťovali rodinnou anamnézu výskytu obtíží pohybového aparátu, vztah rodiny ke sportu atd.

Výsledky
  • Výskyt vadného držení těla

    Vadné držení těla (VDT) se vyskytlo u 38% vyšetřených dětí. Pokud dítě bylo zařazeno do jedné ze dvou prvních kategorií (výborné a dobré) byl stav jeho pohybového aparátu považován za fyziologický. Pokud bylo zařazeno do kategorie chabého nebo špatného držení těla (kat. 3 a 4.), bylo jeho držení těla považováno za vadné. Na grafu č. 1 (Výskyt vadného držení těla Výskyt vadného držení těla) je patrné, že s věkem se podíl dětí s vadným držením zvyšuje a to zejména mezi 7. - 11. rokem věku. V tomto období probíhá u dítěte růstová akcelerace, která je charakteristická převážně růstem do výšky, teprve po jedenáctém roce věku dochází i k hormonálním změnám, které jsou provázeny nárůstem svalové hmoty, svalový korzet se zpevňuje. V následující věkové skupině (15 let) byl nárůst VDT minimální. Tento výsledek má velký význam v tom, že naznačuje, do jakého období mají být nasměrovány preventivní aktivity. Jedná se tedy o období mladšího školního věku (7 - 11), kdy je nižší adaptace na jednostrannou zátěž.

    Významně častější výskyt VDT byl u chlapců (42%) ve srovnání s dívkami (35%). U dětí s VDT byl zaznamenán vyšší výskyt bolestí hlavy, krční a zejména bederní páteře (1,8x vyšší) a celkově vyšší výskyt dlouhodobých zdravotních obtíží (1,9x). Mezi nejčastěji se vyskytující odchylky od správného držení těla patřily odstálé lopatky (50% dětí), zvýšená bederní lordóza (32%) a posturální kyfóza (kulatá záda, 31%). Mezi faktory významně ovlivňující vznik VDT patřily kulatá záda, asymetrie v oblasti ramen a patologické postavení pánve (zejména šikmá pánev).

  • BMI a vadné držení těla

    Vyšší hmotnost mělo celkem 14% dětí, 6,5% bylo v kategorii nadváhy, 7,5% obézních. Vyšší hmotnost měly častěji dívky než chlapci a v jednotlivých věkových skupinách nebyly rozdíly v zastoupení jednotlivých kategorií BMI. Referenční údaje BMI pocházejí z 5. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže 2001 (grant IGA MZ ČR).

    Na uvedeném grafu č.2 (VDT a BMI VDT a BMI) je patrný vztah BMI k vadnému držení těla, vyšší podíl dětí se správným držením těla byl u dětí s vyšší hmotností (nadváhou a obezitou). Větší vrstva tuku přispívá ke stabilnějšímu postoji a často zakrývá nedostatky viditelné lépe u normostenických či astenických jedinců. Tento fakt je třeba mít na zřeteli při redukčních doporučeních, která by měla být vždy spojena s posilováním zádového svalstva, jako prevencí zborcení páteře.

    Pravděpodobnost výskytu vadného držení těla byla sice nižší u dětí s vyšší hmotností, ale je třeba si uvědomit mnohé negativní vlivy nadváhy na např. kloubní nebo kardiovaskulární systém. U dětí s vyšší hmotností byla také 1,2x vyšší pravděpodobnost dlouhodobých zdravotních obtíží ve srovnání s dětmi s normální hmotností.

  • Bolestivé stavy

    Hodnotili jsme výskyt bolestí hlavy, krční a bederní páteře. Bolesti hlavy bez ohledu na frekvenci (tzn. alespoň občas) uvedlo téměř 30% dětí, s věkem se výskyt bolestí zvyšoval od 17 do 35%. Časté bolesti hlavy (nejméně 1x týdně) uvedlo téměř 10% jedenáctiletých a patnáctiletých. Výskyt bolestí hlavy mezi těmito dvěma věkovými skupinami nebyl rozdílný, ve shodě s výsledky vadného držení těla. Bolesti krční a bederní páteře uvedlo téměř 10% dětí, opět byl patrný nárůst s věkem, u patnáctiletých to bylo 20%.

    Na bolesti (bez ohledu na lokalizaci) si častěji stěžovaly dívky a děti s vadným držením těla. U dětí se špatným držením těla byly bolesti hlavy výrazně spojeny s bolestí krční páteře.

    Při porovnání výskytu bolestí u dětí sportujících, ať už organizovaně nebo neorganizovaně, s dětmi nesportujícími, jsme rozdíly nenašli. Pokud jsme dále zohlednili konkrétní druhy sportu, u některých typů sportu byl zjištěn vyšší výskyt bolestivých stavů, zejména v oblasti beder. Jednalo se například o košíkovou a volejbal, u děvčat pak cvičení typu tanec-balet-aerobic a u dětí provozujících asijské sporty.

  • Patologické zakřivení páteře ve frontální rovině (předozadní pohled)

    Patologické zakřivení páteře mělo téměř 20% dětí, byl zaznamenán nárůst s věkem, bez rozdílu dle pohlaví. 14% dětí mělo skoliotické držení těla. Tato vada je považována za funkční poruchu a její včasná diagnostika je velmi důležitá. Vhodným, cíleným cvičením a režimovým opatřením (např. vhodná aktovka) lze tento stav dobře ovlivnit. Na jeho vzniku se významně podílí jednostranná zátěž.

    Za fixované onemocnění pohybového aparátu je považována skolióza páteře, která ovlivňuje celou funkci páteře a ve svých důsledcích, deformací hrudníku, vede ke snížené vitální kapacitě plic. Celková prevalence skoliózy byla 6%, při preventivní prohlídce v roce šetření bylo zachyceno 1,4% nových skolióz (jedná se o incidenci za dvouleté období, preventivní prohlídky se v ČR provádějí 1x za dva roky). Nejvyšší výskyt a záchyt nových případů byl u patnáctiletých. Pozitivní je zjištění, že všechny nově zachycené případy skoliózy byly odeslány na vyšetření do specializované ambulance (ortopedie, rehabilitace).

    Ve vztahu k ostatním ukazatelům bylo zjištěno, že u dětí se skoliózou je vyšší pravděpodobnost (1,5x) bolestí, zejména krční a bederní páteře a 2x vyšší riziko onemocnění bylo zjištěno u dětí s pozitivní rodinnou anamnézou (výskyt skoliózy u matky nebo otce).

  • Sportovní aktivity

    Organizovanou sportovní aktivitu provozuje polovina dětí, chlapci (53%) významně častěji než dívky-(46%). Nejvíce sportují jedenáctiletí (56%), zajímavé bylo zjištění, že u patnáctiletých klesá sportovní aktivita na úroveň sedmiletých. Nejčastěji udávanou frekvencí bylo 2x týdně a v průměru 4 hodiny týdně. Pozitivním zjištěním byl nižší výskyt vadného držení těla u sportujících dětí, a pravděpodobnost výskytu se dále snižovala s rostoucí frekvencí a počtem hodin za týden. Mezi nejoblíbenějšími sporty byly uvedeny u chlapců fotbal, cyklistika, plavání a hokej. U dívek pak tanec (balet, aerobic), plavání a cyklistika.

  • Doplňkové aktivity

    Možnost volného pohybu o velké přestávce uvedlo celkem 60% dětí. Rozdílné údaje dle věku (od 70% u nejmenších po 50% u nejstarších) si vysvětlujeme spíše odlišným pochopením dané otázky, než bychom předpokládali omezování pohybu u těch nejstarších.

    Cvičení během vyučování provádí se svými učiteli 36% dětí. V tomto případě uvedené rozdíly (66% ...38%...10%) přisuzujeme jinému přístupu učitelů k dětem různého věku, zde je třeba opět vzít v úvahu údaje o nárůstu vadného držení těla zejména mezi 7. a 11. rokem věku, a nasměrovat i preventivní opatření v rámci školy právě na tento věk. Pravděpodobnost výskytu vadného držení těla je totiž u dětí cvičících ve škole v průběhu vyučování nižší ve srovnání s necvičícími dětmi.

    Maximálně hodinu denně sleduje televizi (video, PC) třetina dětí, ale větší část - 42% tráví tímto způsobem 1,5 - 2 hodiny denně a dalších 20% dětí 2,5 - 3 hodiny denně. Z grafu č. 3 (Doplňkové aktivity a VDT Doplňkové aktivity a VDT) je patrné, jak se zvyšuje objem času stráveného u počítače s věkem. U patnáctiletých představuje podíl dětí trávících více než 3 hodiny volného času tímto způsobem téměř 20%, častěji se jedná o chlapce.

Závěr
  • Obtíže pohybového aparátu jsou u dětí na třetím místě v příčinách dlouhodobého sledování lékařem (po alergických onemocněních a smyslových vadách).
  • Výskyt vadného držení těla je vysoký, je třeba tento problém vnímat jako počátek řady obtíží v dospělosti.
  • Pozitivní vliv na pohybový aparát má vhodně volená pohybová aktivita, nejlépe organizovaná.
  • Důležitá je možnost vhodného pohybového režimu ve školním prostředí, kde dítě tráví značnou část svého času a je vystaveno dlouhodobému jednostrannému zatížení.
  • Zatímco sportu a aktivnímu pohybu věnují děti v průměru 4 hodiny týdně, sledováním televize, videa a počítačovými hrami stráví v průměru až 14 hodin týdně.

Nahoru