Podle typického zastoupení jednotlivých druhů pylů lze pylovou sezónu dělit na období.

Pro jarní období je typický výskyt pylových zrn kvetoucích dřevin - graf 1. Pylová sezóna lísky (Corylus) a olše (Alnus) - významných  alergenních pylů, které mohou způsobovat první sezónní alergické potíže (a z důvodu výrazné zkřížené reaktivity způsobují problémy také u lidí citlivých na břízu) začala začátkem března s ostrou kulminací v 11. a 12. kalendářním týdnu. V tomto časovém období (11. až 16. kalendářní týden) se ve vzduchu vyskytoval také pyl středně alergenního tisu (Taxus). Pylová zrna habru (Carpinus) byla nalezena mezi 16. až 17. týdnem; jasanu (Fraxinus) mezi 13. až 17. týdnem s vrcholem v 15. týdnu, z alergického hlediska méně významným byl v dubnu pyl topolu (Populus) (12. až 15. týden). Nejvýznamnější jarní alergen - pylová zrna břízy (Betula), se ve vzduchu nacházel v obvyklém období - od 13. do 18. týdne, kulminací v 15. týdnu. Oproti předešlým rokům probíhala pylová sezóna dubu (Quercus) v maximální intenzitě v květnu v 17. týdnu v rozsahu od dubna do poloviny června. Z dalších dřevin byla zachycena pylová zrna vrby (Salix), jilmu (Ulmus), ořešáku (Juglans), javoru (Acer), modřínu (Larix), jírovce maďalu (Aesculus) a platanu (Platanus). Z bylin to potom byly pyly řepky seté (Brassica napus L.) a šťovíku (Rumex).

Pozdně jarní období: V pozdně jarním období, v květnu, dominovala pylová zrna málo alergenních jehličnanů, smrku (Picea) a zejména borovice (Pinus) s kulminací ve 20. týdnu. Pyl trav z čeledi Lipnicovitých (Poaceae) - nejčastější původce alergických potíží v ČR, se v ovzduší objevil v 19. týdnu -  graf 2.  Jeho množství v ovzduší bylo v průběhu celého období květu trav na běžně sledované úrovni s kulminací ve 26. týdnu. Ve druhé polovině července potom koncentrace tohoto pylu v ovzduší zvolna klesala, až koncem srpna pylová sezóna trav odezněla. Ve stejném období byl dále v ovzduší zachytáván pyl středně alergenního šťovíku (Rumex) a jitrocele (Plantago), bezu (Sambucus) a silně alergenního žita (Secale). Koncem května začala pylová sezóna málo alergenního pylu kopřivy (Urtica), která se udržela do konce září.

Letní období: Letní období zahrnuje červenec, srpen a první polovinu září, kdy se vyskytují pylová zrna bylin a plevelnatých rostlin - graf 3.  Patří mezi ně především nejvýznamnější alergen pozdního léta - silně alergenní pyl pelyňku černobýlu (Artemisia vulgaris), který se v ovzduší nacházel v období od začátku července až do konce srpna s maximem v 33. týdnu. Svojí vysokou koncentrací v ovzduší mohl působit potíže málo alergenní pyl kopřivy, jehož kulminace probíhala ve 27. týdnu. Na začátku srpna byla zachycena první pylová zrna velmi agresivního pylu ambrózie (Ambrosia), která se ale na rozdíl od minulých let nevyskytovala v alergologicky významném množství. (Jejíž množství v posledních letech klesá.)

Od poslední dekády května byly v ovzduší nalézány spory venkovních plísní, především rodu Cladosporium sp., Alternaria sp., Epicoccum sp. a Stemphylium sp. a rodů Polythrincium a Helminthosporium sp., které se v létě a na podzim objevují standardně. Na konci června došlo k prvnímu většímu nárůstu koncentrace plísní, v srpnu potom k jejich další kulminaci.
V podzimním období (říjen) byla v ovzduší nacházena pylová zrna jen ojediněle  - kopřiva (Urtica), jitrocel (Plantago) a ambrózie (Ambrosia). V alergologicky významném množství byly monitorovány pouze spory venkovních plísní - graf 4
.

"Zajímavý" může být výsledek analýzy výskytu pylů a zvláště silně alergenních pylů v pražském ovzduší . Z vyhodnocení dlouhodobých trendů je zřejmé, že pylová sezóna začíná obvykle koncem února, kulminuje v dubnu až v květnu a doznívá na přelomu září a října v závislosti na počasí Výskyt silně alergenních pylů má vlastně dvě maxima. První, v období květu olše a lísky obvykle začíná v únoru a končí v první polovině dubna. Druhé, rozvleklejší období, zahrnuje postupně na sebe navazující vývin pylů trav, pelyňku, kopřivy a ambrózie a trvá obvykle od května do konce září.