SZÚ

Kontaktní údaje


Státní zdravotní ústav
Šrobárova 49/48
Praha 10, 100 00
Tel.: 26708 1111
E-mail pro elektronická podání:
podatelna@szu_cz
E-mail pro elektronickou fakturaci:
fakturace@szu_cz
Běžný tvar e-mailu zaměstnanců SZÚ:
jmeno.prijmeni@szu_cz
Datová schránka: ymkj9r5
IČ: 75010330
DIČ: CZ75010330
Č. účtu: 1730101/0710
Profily zadavatele:
e-Gordion
Tendermarket
NEN
Home » Témata zdraví a bezpečnosti » Zdraví a životní prostředí » Indikátory zdraví a životního prostředí » Chemické látky a fyzikální faktory » Obsah rtuti v krvi a v moči dětí a dospělých
Stáhnout článek jako PDF Vytisknout

Obsah rtuti v krvi a v moči dětí a dospělých

Informační list je založen na údajích o koncentraci rtuti v krvi a moči dospělých (18-59 let) a dětí (8-10 let) ve vybraných městech České republiky. Data byla sbírána a zpracovávána v projektu „Biologický monitoring“ [1], který probíhá v rámci „Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí“ [2], v letech 1996 až 2008.


Definice: Koncentrace rtuti v krvi a moči dospělých (18-59 let) a dětí (8-10 let) ve vybraných městech České republiky, vyjádřená jako střední hodnota koncentrace (medián) v mikrogramech na litr plné krve, resp. na gram kreatininu v moči. 

Kód: RPG4_Chem_Ex2

Rtuť patří mezi toxické těžké kovy. V prostředí je široce rozšířena, má schopnost se kumulovat v živých organismech a přenášet se dále potravním řetězcem. Rtuť má celou řadu negativních účinků na organismus, jedním z nejzávažnějších prokázaných dopadů je poškození nervového systému. Rizikovou skupinou jsou zejména těhotné ženy, vzhledem k možnosti poškození vývoje plodu a vzniku neuropsychických poruch u dětí [3].  Koncentrace rtuti v krvi je ukazatelem nedávné expozice, vztahuje se především ke zdravotně nejzávažnějším organickým formám rtuti (metylrtuť). Obsah v moči je odrazem dlouhodobé zátěže organismu zejména parami rtuti a jejími anorganickými formami.

Klíčové sdělení

Obsah rtuti v krvi ani v moči české dospělé a dětské populace nepřekračuje zdravotně významné hodnoty, které jsou spojovány s nežádoucími zdravotními účinky. Mírný nárůst v posledních letech kopíruje trend přívodu rtuti z potravin, zejména v důsledku rostoucí spotřeby mořských ryb, hlavního zdroje metylrtuti. Ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi je však přívod rtuti z potravin u české populace relativně nízký a nevyplývá z něj významné zdravotní riziko. Vzhledem k jednoznačným pozitivům, která přináší konzumace rybího masa, je potřeba informovat veřejnost, a zejména ženy ve fertilním věku, o významu správného výběru ryb z hlediska obsahu rtuti.

  

Grafy

Graf 1   Obsah rtuti v krvi dospělých v letech 1996 - 2007

rtut_1.JPG

Pozn.:   roky 1996 až 2003  – lokality Benešov, Plzeň, Ústí nad Labem, Žďár nad Sázavou 

Roky 2005 až 2007 – lokality Praha, Liberec, Ostrava, Zlín (Kroměříž a Uherské Hradiště) Zdroj:   Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí

 

 Graf 2   Obsah rtuti v krvi dětí v letech 1996 - 2008

Rtut_deti_08.jpg 

Pozn.:   roky 1996 až 2003  – lokality Benešov, Plzeň, Ústí nad Labem, Žďár nad Sázavou   

Roky 2006 a 2008– lokality Praha, Liberec, Ostrava, Zlín (Kroměříž a Uherské Hradiště) Zdroj:   Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí

  

Graf 3   Obsah rtuti v moči dětí a dospělých v letech 1996 - 2008

Rtut_moc.jpg

Pozn.:   roky 1996 až 2003  – lokality Benešov, Plzeň, Ústí nad Labem, Žďár nad Sázavou 

Roky 2005 až 2008 – lokality Praha, Liberec, Ostrava, Zlín (Kroměříž a Uherské Hradiště) Zdroj:   Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí

Popis grafů

V rámci biologického monitoringu byl v letech 1996 až 2003 sledován obsah rtuti v krvi a moči dospělých a dětí v Benešově, Plzni, Ústí n. L. a Žďáru n. S.; od roku 2005 v Praze, Liberci, Ostravě, Kroměříži a Uherském Hradišti.

 

V období 1996 až 2000 byl u dospělých pozorován kolísavý trend koncentrace rtuti v krvi, který byl od roku 2001 vystřídán mírným vzestupem (Obr. 1). V roce 2007 se hodnoty stabilizovaly. Zdravotně významná mezní hodnota I. stupně pro obsah rtuti v krvi dospělých osob 5 µg/l, stanovená německou Komisí pro biologický monitoring [4], byla překročena u pouze u necelého jednoho  procenta osob (2 osoby). Vyšší obsah rtuti je obecně prokazován u žen, což bylo zjištěno i v jiných studiích [např. 5]. Pro vysvětlení této skutečnosti existuje několik (neprověřených) hypotéz, např. rozdílné stravovací návyky (vyšší konzumace ryb u žen) nebo lepší péče o chrup (a tedy i vyšší počet amalgamových zubních výplní u žen). Pro ženy v reprodukčním věku byla s ohledem na možné riziko neurotoxicity u plodu stanovena mezní hodnota 3,4 µg/l (National Research Council – NRC, USA, 2000). Tato hodnota byla překročena u šesti žen ve sledovaném souboru. Obsah rtuti v krvi významně závisí na konzumaci ryb.

 

Obsah rtuti v moči ukazuje na výši dlouhodobé zátěže organismu zejména parami rtuti a jejími anorganickými formami (obr. 3). Celkem u 7 % osob (21 osob) bylo nalezeno překročení zdravotně významné mezní hodnoty I. stupně pro obsah rtuti v moči (5 µg/g kreatininu). Hladina rtuti v moči může být ovlivněna přítomností amalgamových zubních výplní u sledovaných osob. Obsah rtuti v moči signalizující nutnost intervence (20 µg/g kreatininu) nebyl nalezen u žádné osoby.

 

Podobný vývoj jako u dospělé populace je pozorován také u dětí, u nichž koncentrace rtuti v krvi dosahují ve srovnání s dospělými asi polovičních hodnot (Obr. 2). V roce 2008 nepřekročila koncentrace rtuti v krvi u žádného z dětí zdravotně významnou (tolerovatelnou) hodnotu, stanovenou na 5 µg/l krve [4]; u 1% dětí byla překročena zdravotně významná hodnota obsahu ruti v moči.


Souvislost zdraví a životního prostředí

Rtuť je významným toxickým kontaminantem životního prostředí. Existuje v různých formách: jako elementární (kovová) rtuť, anorganická a organická (např. metylrtuť, která vzniká přeměnou kovové a anorganické formy rtuti mikroorganismy, zejména ve vodních sedimentech. Kovová forma rtuti poškozuje při chronické expozici centrální a periferní nervový systém, vyloučit nelze ani vliv na imunitní systém [6]. Anorganické sloučeniny způsobují zejména poškození ledvin. Metylrtuť poškozuje centrální nervový systém a působí neurotoxicky [7]. Neurotoxické účinky rtuti se projevují podrážděností, únavou, poruchami soustředění, neschopností se uvolnit, nespavostí, třesem, motorickými a mentálními poruchami (poklesem IQ) [8]. Agentura pro výzkum rakoviny IARC hodnotí organické sloučeniny rtuti jako možný lidský karcinogen.

Antropogenními zdroji rtuti v životním prostředí je, kromě její těžby, zejména spalování uhlí a odpadu [9]. Do prostředí se rtuť také dostává z průmyslových činností: při výrobě chloru amalgámovou elektrolýzou (u nás Spolana Neratovice a Spolchemie Ústí nad Labem), z výroby elektrických zařízení, barviv, měřící a kontrolní techniky, baterií nebo zářivek. Nezanedbatelné jsou úniky rtuti ze zubního lékařství, papírenského, kosmetického a farmaceutického průmyslu, a z krematorií [6].

Možnými cestami přívodu rtuti pro běžného obyvatele je inhalace par rtuti z ovzduší a z amalgamových zubních výplní, příjem rtuti z vody a kontaminovaných potravin. Dalším možným zdrojem expozice může být používání kosmetických výrobků, krémů a mastí obsahujících rtuť, nicméně výroba a distribuce kosmetických výrobků obsahujících rtuť je zakázána v zemích EU od roku 1976, v ČR pak od roku 2001. Nevýznamný potenciální přívod představuje látka thiomersal používaná ke konzervaci očkovacích látek. Z těchto možných zdrojů expozice rtuti je v současnosti za nejvýznamnější považován přívod toxické metylrtuti konzumací ryb a rybích výrobků, a zdravotně méně závažné vdechování par a polykání drobných částeček rtuti z amalgamových zubních výplní.

Rizikovou skupinou jsou zejména těhotné ženy, respektive ženy ve fertilním věku, neboť rtuť ve formě metylrtuti prochází placentou do plodu. Mozek plodu, zejména v rané fázi vývoje, je velmi citlivý a hrozí poškození jeho funkcí. Následky neurotoxických účinků rtuti jsou neuropsychické poruchy u dětí, například mentální retardace a vývojové poruchy, poruchy zraku a sluchu, poruchy řeči a paměti [7].


Politický kontext

Na 4. Ministerské konferenci o zdraví a životním prostředí v roce 2004 přijali ministři Evropský Akční plán zdraví a životního prostředí pro děti (CEHAPE). Plán obsahuje čtyři regionální cíle ke snížení zátěže dětí nemocemi souvisejícími se životním prostředím. Jeden z cílů (RPG IV) se zaměřuje na snížení rizik onemocnění a snížené schopnosti v důsledku expozice nebezpečným chemickým látkám (například těžkým kovům), fyzikálním a biologickým faktorům, a také rizikovým faktorům v pracovním prostředí během těhotenství, dětství a dospívání [10]. Tento plán včetně opatření k plnění cílů byl rozpracován v národních akčních plánech.

Protokol o těžkých kovech je součástí Úmluvy o znečišťování ovzduší přecházejícím hranice státu (CLRTAP). Cílem Protokolu je omezit emise těžkých kovů, které se účastní dálkového přenosu škodlivin v atmosféře a o nichž se předpokládá, že mohou mít nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí. V současné době se protokol omezuje na rtuť, olovo a kadmium.

V roce 2006 byl schválen Implementační plán Světového summitu udržitelného rozvoje (WSSD) Johannesburgu, 2002, který stanovuje závazek: „ do roku 2020 vyrábět a používat chemické látky způsobem, který by minimalizoval negativní vlivy na lidské zdraví a životní prostředí". Z tohoto závazku vyplynula příprava Strategického přístupu k mezinárodnímu nakládání s chemickými látkami (SAICM), který obsahuje pět hlavních cílů při zacházení s chemickými látkami během celého období jejich životnosti [11]. Mezi aktivity ČR v rámci SAICM se řadí uspořádání Mezinárodního sympozia o nezákonném mezinárodním obchodování s nebezpečnými chemickými látkami v Praze 2006. S aktivitami SAICM souvisí rovněž implementace nové chemické politiky EU REACH (Registrace, evaluace a autorizace chemických látek, www.reach.cz), která představuje nový systém kontroly chemikálií. Měl by zajistit, aby se nejpozději od roku 2020 používaly pouze ty chemické látky, u nichž jsou známy jejich vlastnosti, a to způsobem, který nepoškozuje životní prostředí a zdraví člověka. Příslušné Nařízení EC 1907/2006 k politice REACH platí od poloviny roku 2007.

V září 2006 se konalo 5. zasedání Mezivládního fóra pro chemickou bezpečnost (IFCS) v Budapešti. Na tomto zasedání bylo vydáno Prohlášení o rtuti, olovu a kadmiu, které říká, že zdravotní rizika těchto kovů je třeba řešit od globální přes národní po lokální úroveň (IFCS). Fórum také vyzvalo státy a průmysl k vypracování směrnice ohledně bezpečnosti hraček a harmonizace mezinárodních norem, vzhledem k rostoucímu mezinárodnímu obchodu. Deklarace z Brescie z roku 2006 o prevenci neurotoxických účinků kovů navrhla strategii snižování zátěže prostředí a expozice rtuti žen těhotných a v reprodukčním věku s cílem snížit či zcela zabránit neurotoxickému poškození plodu [12].


Hodnocení expozice české populace

Z výsledků Systému monitorování zdraví a životního prostředí v ČR vyplývá, že koncentrace rtuti v městském ovzduší i v pitné vodě jsou nízké a tedy expozice rtuti z těchto zdrojů je zanedbatelná. O zátěži elementární rtutí ze zubních amalgámových výplních z kvantitativního hlediska není pro českou populaci dostatek informací. Podrobně se zdravotním rizikům z expozice rtuti věnuje práce MUDr. Tučka [13], z které vyplývá, že přestože byla studiemi prokázána souvislost mezi obsahem rtuti ve slinách i v krvi a výskytem amalgámových zubních výplní, o systematických zdravotních účincích rtuti z této expozice nejsou kromě vzácných případů alergických reakcí dostupné údaje.

Přívod rtuti z potravin je pro českou populaci sledován v rámci Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí. Odhad přívodu celkové rtuti ze spotřebního koše potravin je nízký, pohybuje se mezi 1 až 2 % tolerovatelného přívodu doporučeného Světovou zdravotnickou organizací. Přestože je Česko vnitrozemský stát, nejvýznamnějšími zdroji rtuti jsou, tak jako v jiných zemích EU, mořské ryby a rybí výrobky. Přívod rtuti z jiných potravin jako např. rýže nebo brambor, je řádově nižší. Ryby obsahují rtuť převážně ve formě metylrtuti, která má přísnější tolerovatelný limit přívodu, než rtuť celková. I kdyby všechna rtuť přijatá potravinami byla považována za metylrtuť, tvořil by odhadovaný průměrný přívod pouze asi 6 % tolerovatelného přívodu. Přívod rtuti z potravin v posledních letech mírně stoupá, což souvisí s růstem konzumace ryb. V Česku je spotřeba ryb a tím přívod rtuti nižší než v jiných evropských zemích, srovnání s vyspělými zeměmi EU vyznívá proto příznivě. Ryby obsahují celou řadu zdraví prospěšných látek, např. pro tělo nezbytné omega-3 mastné kyseliny nebo jód, a proto je žádoucí jejich pravidelná konzumace. Vědecký výbor pro potraviny vydal v roce 2004 dokument, ve kterém doporučuje konzumovat druhy ryb s nízkým obsahem rtuti, zejména ženám ve fertilním věku a malým dětem (Co byste měli vědět o rtuti v rybách a rybích výrobcích) [14].

Koncentrace rtuti v krvi a v moči české dospělé i dětské populace nesignalizují zvýšenou zátěž české populace a jsou v souladu s obvyklými hodnotami v jiných evropských státech.


Zdroj dat

Data pocházejí ze Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí, koordinovaného Státním zdravotním ústavem Praha (www.szu.cz). Odběry biologického materiálu byly zajišťovány hygienickými stanicemi a později příslušnými zdravotními ústavy ve sledovaných oblastech.

Odběry vzorků krve dospělých osob probíhaly na transfúzních stanicích dobrovolným dárcům krve ve věku 18-59 let. Odběry vzorků krve dětí ve věku 8 až 10 let probíhaly dříve ve vybraných školách, v posledních letech byly organizovány za pomoci dětských lékařů. Osoba darující krev k vyšetření obsahu rtuti byla předem informována o účelu studie a s využitím krve pro účely biologického monitoringu dala písemný souhlas. U dětí byl vždy získán písemný souhlas rodičů nebo jejich zákonného zástupce. Základní demografické údaje a informace o životním stylu nutné pro odhad expozice obyvatel sledovaným toxickým látkám byly zjišťovány stručným dotazníkem.

Popis dat:

Data představují střední hodnoty (mediány) koncentrací rtuti v krvi dospělých a dětí.  V každé oblasti bylo zařazeno do šetření vždy zhruba 100 dospělých a 100 dětí (v Kroměříži a Uherském Hradišti po 50ti). Stanovení rtuti v krvi bylo prováděno přímo bez úpravy vzorku pomocí jednoúčelového analyzátoru AMA 254.

Plošné pokrytí:

Od roku 1996 do roku 2003: Benešov, Plzeň, Ústí n. Labem, Žďár n. Sázavou.

Od roku 2005: Praha, Ostrava, Liberec, Kroměříž, Uherské Hradiště.

Perioda:

1996 až 2008

Frekvence:

Jednou za rok/dva roky/pět let.

Kvalita dat:

Postup při odběrech vzorků biologického materiálu je pro každý rok definován Standardním operačním postupem (Protokol odběru a manipulace se vzorky). Analyzující laboratoře procházejí soustavnou kontrolou kvality produkovaných dat, mají akreditaci ČIA a účastní se mezinárodních porovnávacích okružních testů.


Citace

1. Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí, Subsystém 5 - zdravotní důsledky expozice lidského organismu toxickým látkám ze zevního prostředí (biologický monitoring). Odborná zpráva za rok 2006. Státní zdravotní ústav Praha, 42 stran. ISBN 978-80-7071-284-9.

2. Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí. Státní zdravotní ústav Praha, http://www.szu.cz/publikace/monitoring-zdravi-a-zivotniho-prostredi

3. Bencko, V., Cikrt, M., Lener, J.: Toxické kovy vživotním a pracovním prostředí člověka. Grada Publishing, 1995, 282 stran. ISBN 80-7169-150-X.

4. Ewers, U., Krause, C., Schulz, C., Wilhelm, M.: Reference values and human biological monitoring values for environmental toxins. Int. Arch. Occup. Environ. Health, 1999, 72, 255-260.

5. Grasmick, C., Huel, G.: Interindividual variations of blood total mercury levels according to sex, age and area of residence. Science of the Total Environment, 1985, 44, 2, 101-109.

6. WHO, 2000 - Air quality guidelines - second edition, WHO Regional Office for Europe, Copenhagen, Denmark, 2000.

7. ATSDR, Toxicological profile for mercury, 1999; http://www.atsdr.cdc.gov/toxprofiles/tp46.html.

8. IPCS (2003) Elemental mercury and inorganic mercury compounds: human health aspects. Geneva, World Health Organization, International Programme on Chemical Safety (Concise International Chemical Assessment Document 50).

9. WHO, Health risks of heavy metals from long range transboundary pollution, WHO Regional office for Europe, Copenhagen, Denmark, 2007; http://www.euro.who.int/document/E91044.pdf. Jernelöv, A.: Fatten, 24, 1968, s. 456.

10. Children's Environment and Health Action Plan for Europe. Declaration. Fourth Ministerial Conference on Environment and Health, Budapest, 23-25 June 2004, EUR/04/5046267/6; http://www.euro.who.int/document/e83335.pdf.Tuček M.:

11.  Strategic Approach to International Chemicals Management. Geneva, United Nations Environment Programme, Division of Technology, Industry, and Economics, 2007; http://www.chem.unep.ch/saicm/SAICM%20texts/SAICM%20documents.htm.

12. The Declaration of Brescia on Prevention of Neurotoxicity of Metals, 2006; http://www.ntoxmet.it/declaration.pdf.

13. Současná zdravotní rizika expozice rtuti a jejím sloučeninám. České pracovní lékařství 1, 2006.

14. Vědecký výbor pro potraviny: Co byste měli vědět o rtuti v rybách a rybích výrobcích, VVP, 2004.  


Další zdroje informací

Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí, Státní zdravotní ústav Praha, http://www.szu.cz/publikace/monitoring-zdravi-a-zivotniho-prostredi.

SZÚ, Biologický monitoring, http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/biologicky-monitoring.

Intergovernmental Forum on Chemical Safety. Geneva, World Health Organization, 2007; http://www.who.int/ifcs/en/.

 

Autoři: Mgr. Andrea Krsková - Batáriová Ph.D., prof. MUDr. Milena Černá, DrSc., RNDr. Vladimíra Puklová

Státní zdravotní ústav Praha, Centrum odborných činností

 

     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahoru