Home » Témata zdraví a bezpečnosti » Zdraví a životní prostředí » Hluk » Zdravotní účinky hluku
Stáhnout článek jako PDF Vytisknout

Zdravotní účinky hluku

Nepříznivé účinky hluku na lidské zdraví je možné rozdělit na orgánové účinky, rušení činností a vlivy na subjektivní pocity. V denní době je za dostatečně prokázané považováno poškození sluchového aparátu, vliv na kardiovaskulární systém a nepříznivé působení na osvojování řeči a čtení u dětí. V noční době jsou za dostatečně prokázané považovány změny fyziologických reakcí, poruchy spánku a zvýšené užívání léků na spaní. Obtěžování je nově zařazeno mezi psychosociální účinky hluku.  


Nepříznivé účinky hluku na lidské zdraví jsou obecně definovány jako morfologické nebo funkční změny organizmu, které vedou ke zhoršení jeho funkcí, ke snížení kompenzační kapacity vůči stresu nebo zvýšení vnímavosti k jiným nepříznivým vlivům prostředí.

Negativní účinky hluku je možné s určitým zjednodušením rozdělit na orgánové účinky (specifické a nespecifické), rušení činností (spánku, řečové komunikace, osvojování řeči a čtení) a vlivy na subjektivní pocity (obtěžování). Specifické účinky se projevují poruchami činnosti sluchového analyzátoru. U nespecifických účinků dochází k ovlivnění funkcí různých systémů organismu, často se na nich podílí stresová reakce a ovlivnění spánku a vyšších nervových funkcí [14]. Hluk tak může přispět ke spuštění nebo urychlení vlastního patologického děje u chorob s multifaktoriálními příčinami.

 

Za dostatečně prokázané nepříznivé zdravotní účinky hluku v denní době je v současnosti považováno poškození sluchového aparátu, vliv na kardiovaskulární systém a nepříznivé působení na osvojování řeči a čtení u dětí. V noční době tj. v době spánku a fyziologické regenerace jsou za dostatečně prokázané považovány změny fyziologických reakcí (kardiovaskulární aktivita, EEG zaznamenaná aktivita mozku...), poruchy spánku a zvýšené užívání léků na spaní [10].

Omezené důkazy jsou např. u vlivů hluku na hormonální a imunitní systém, na některé biochemické funkce, ovlivnění placenty a vývoje plodu, nebo u vlivů na mentální zdraví sociální chování a výkonnost člověka. U nočního hluku jsou omezené důkazy navíc (kromě výše uvedených) u vlivů na kardiovaskulární systém, obezitu, poruchy duševního zdraví, následné pracovní úrazy a zkrácení očekávané délky života [10].

Působení hluku v životním prostředí je ovšem nutné posuzovat i z hlediska ztížené komunikace řečí a zejména pak z hlediska obtěžování, pocitů nespokojenosti, rozmrzelosti a nepříznivého ovlivnění pohody lidí. Zařazení těchto vlivů mezi zdravotní účinky hluku vychází z definice zdraví WHO, kdy se za zdraví nepovažuje pouze nepřítomnost choroby, nýbrž je chápáno v celém kontextu souvisejících fyzických, psychických a sociálních aspektů. Při užším pohledu je obtěžování nově řazeno mezi psychosociální účinky hluku [5].

 

Poškození sluchového aparátu

Extrémně vysoké hladiny akustického tlaku (u dospělých LAmax 130-140 dB, u dětí a predisponovaných osob i nižší) mohou vyvolat akustické trauma, jehož podstatou je poranění bubínku, sluchových kůstek nebo blanitého labyrintu.

Při dlouhodobém až celoživotním působení hluku na sluchový aparát dochází k poškození sluchového aparátu, jehož podstatou jsou zprvu přechodné a posléze trvalé funkční a morfologické změny smyslových a nervových buněk Cortiho orgánu vnitřního ucha. Tyto poruchy se zpočátku projevují dočasným zvýšením sluchového prahu. Při dalším působení hluku dochází po určité latenci ke zhoršení sluchu a následnému omezení v porozumění řeči, k tinnitu (sluchové vjemy bez zevního podnětu „šelesty, pískání v uších“) a parakusi (sluchové vjemy jsou vnímány jako přetvořené „ozvěny“). Poškození sluchu je dostatečně prokázáno u pracovní expozice hluku v závislosti na výši ekvivalentní hladiny akustického tlaku a trvání let expozice. Riziko sluchového postižení existuje i u hluku v mimopracovním prostředí např. u lidí žijících v těsné blízkosti frekventovaného letiště nebo velmi rušných komunikací a při různých činnostech ve volném čase spojených s vyšší hlukovou zátěží.

Epidemiologické studie prokázaly, že při LAeq24hod do 70 dB nedochází k poškození sluchového aparátu u více než 95 % exponované populace ani při celoživotní expozici hluku v pracovním a životním prostředí a aktivitách ve volném čase [6]. Nelze však zcela vyloučit možnost, že by již při nižší úrovni hlukové expozice mohlo dojít k malému sluchové poškození u citlivých skupin populace, jako jsou děti, nebo osoby současně exponované vibracím nebo ototoxickým lékům či chemikáliím. Je též známé, že zvýšená hlučnost v místě bydliště přispívá k rozvoji sluchových poruch u osob profesionálně exponovaných rizikovým hladinám hluku na pracovišti. Sluchové poškození může nezanedbatelně zvyšovat dlouhodobý poslech velmi hlasité reprodukované hudby, např. častá účast na diskotékách nebo koncertech. [14].

 

 

Vliv hluku na kardiovaskulární systém

Ovlivnění kardiovaskulárního systému bylo prokázáno v řadě epidemiologických a klinických studií v hlučných oblastech kolem letišť, průmyslových závodů nebo hlučných komunikací.

Akutní hluková expozice aktivuje autonomní nervový a hormonální systém a vede k přechodným změnám, jako je zvýšení krevního tlaku, tepu a vasokonstrikce. Po dlouhodobé expozici se u citlivých jedinců z exponované populace mohou vyvinout trvalé účinky, jako je hypertenze a ischemická choroba srdeční. Všeobecný závěr WHO je, že kardiovaskulární účinky jsou spojeny s dlouhodobou expozicí ekvivalentní hladině hluku v rozmezí 65- 70 dB a více, pokud jde o letecký nebo dopravní hluk. Avšak tato asociace je slabá a je poněkud silnější pro ICHS než pro hypertenzi. Nicméně i toto malé riziko je potencionálně závažné vzhledem k velkému počtu takto exponovaných osob [6]. Nicméně v pozdější publikaci Good practice guide on noise exposure and potential health effect [5] je za prahovou hodnotu (hodnotu od které se daný účinek může začínat vyskytovat u populace s normální citlivostí) považována hodnota hlukového ukazatele pro den-večer-noc Ldvn  50 dB pro vysoký krevní tlak a 60 dB pro ischemickou chorobu srdeční.

Vztah dávka-účinek pro závislost rizika infarktu myokardu na hluku ze silniční dopravy publikoval W. Babisch v článku Road traffic noise and cardiovascular risk [1].

Poruchy spánku

K dalším závažným zdravotním účinkům hluku patří nepříznivé ovlivnění spánku. Působení hluku v době spánku se prokazatelně projevuje změnami fyziologických reakcí během spánku, jako jsou změny tepové frekvence, známky probuzení na EEG (spící si toto probuzení často následně neuvědomuje), změny v trvání stádií spánku, zvýšená pohyblivost ve spánku, obtížné usínání, probuzení v noci nebo příliš brzy ráno a zkrácení spánkového času. Dostatečný důkaz existuje také pro subjektivně vnímanou poruchu spánku nebo pro lékařem diagnostikovanou environmentální nespavost a pro zvýšené užívání léků na spaní [10]. Prahová hodnota (hodnota, od které se daný účinek může začínat vyskytovat u populace s normální citlivostí) pro subjektivně vnímanou poruchu spánku je uvedená v publikaci GPG EEA [5] jako hlukový ukazatel pro noc L42 dB.

Přestože rušení spánku vyvolané hlukem je samo o sobě zdravotní problém, navíc vede k dalším následkům pro zdraví a životní pohodu. V rovině fyzického zdraví jsou popisovány tyto následky rušení spánku nočním hlukem: změny v hladinách stresových hormonů, kardiovaskulární onemocnění (hypertenze a infarkt myokardu), deprese (u žen) a jiné psychické poruchy, obezita, zkrácení očekávané délky života a zvýšený výskyt pracovních úrazů. V rovině psychologicko-sociální je popisována ospalost a únava, rozmrzelost a zvýšená denní dráždivost, snížená výkonnost, zhoršení poznávacích schopností, narušení sociálních kontaktů a stížnosti. Pro tyto fyziologické a psychologické následky narušení spánku existují pouze omezené důkazy. Senzitivní skupinou populace jsou děti, starší osoby, nemocní, těhotné ženy a lidé pracující na směny. K adaptaci obyvatel na rušení spánku hlukem nedochází v hlučných lokalitách ani po více letech. Zdravotní účinky nočního hluku a doporučené cíle v ochraně obyvatelstva jsou uvedeny v publikaci Night noise guidelines for Europe [10].

 

Zhoršení komunikace řečí

Hluk může závažným způsobem narušit mezilidskou komunikaci řečí, popřípadě překrývat jiné informačně důležité signály (domovní zvonek, telefon, alarm). Podstatou tohoto jevu je maskovací proces. Vysoká hlučnost pozadí vede ke zvyšování hlasitosti řeči u mluvčího, následně k jeho hlasové únavě a ke ztrátě srozumitelnosti u posluchače. Rozdíl mezi hlukovým pozadím a hlasitostí řeči by měl být minimálně 15 dB, aby bylo umožněno porozumění komplikovaným zprávám. Při řečové hladině 50 dB by tak hladina akustického tlaku interferujícího hluku neměla překročit 35 dB [5].

Zhoršení komunikace řečí má řadu prokázaných nepříznivých důsledků v oblasti chování a vztahů, vede k podrážděnosti, nejistotě, poklesu pracovní výkonnosti a pocitům nespokojenosti. Nejvíce citlivou skupinou jsou staří lidé, osoby se sluchovou ztrátou a zejména malé děti v období osvojování řeči. Jde tedy o podstatnou část populace [6].

Neúplné porozumění řeči u dětí ztěžuje proces osvojení řeči a výuku čtení a cizích jazyků. Prahová hodnota pro vliv na výuku je uvedená v publikaci GPG EEA [5] jako ekvivalentní hladina akustického tlaku Leq  50 dB. Zvláště citlivé jsou děti s poruchami sluchu, potížemi s učením a děti, pro které vyučovací jazyk není jejich mateřským jazykem.

 

Obtěžování hlukem

Jako obtěžování je označován psychický stav vznikající při mimovolném vnímání vlivů, ke kterým má jedinec zamítavý postoj a na které reaguje pocity odporu, podrážděností a v některých případech až psychosomatickými poruchami [7]. Obtěžování hlukem je nejobecnější reakcí lidí na hlukovou zátěž. Vlivem obtěžujícího hluku může docházet ke změnám v chování v souvislosti s bydlením, např. zavírání oken (může negativně ovlivnit kvalitu vnitřního ovzduší bytu), nepoužívání balkónů, stěhování, psaní stížností a petic a omezení přátelských vztahů a ochoty pomoci. Z hlediska zdraví je závažné, že obtěžování spolu s rušením spánku představuje pro organismus stres. Stres je jedním z faktorů, které spolupůsobí při rozvoji kardiovaskulárních a jiných civilizačních onemocnění.

Prahová hodnota (hodnota, od které se daný účinek může začínat vyskytovat u populace s normální citlivostí) pro obtěžování hlukem je uvedená v publikaci GPG EEA [5] jako hlukový ukazatel pro den-večer-noc Ldvn  42 dB. Zároveň však efekt obtěžování není řazen mezi zdravotní účinky, ale mezi účinky psychosociální s působením na kvalitu života. Z tohoto hlediska lze na obtěžování pohlížet jako na zdroj stressu, který může vést ke zdravotním účinkům, pokud svojí intenzitou, frekvencí a dobou trvání přesáhne míru, kterou je organismus schopen tolerovat.

Míra obtěžování je ovlivněna mnoha faktory. Jsou to jednak fyzikální vlastnosti zvuku (hladina akustického tlaku, délka trvání hluku a rychlost nástupu, přítomnost tónové složky, nízkofrekvenčního hluku a vibrací), dále přítomnost informačního obsahu hluku (řeč, zvuky vnímané jako varovné, neznámé zvuky nebo zvuky s předchozí negativní zkušeností). Dále je obtěžování významně ovlivněno individuálními vlastnostmi příjemce. Uvádí se, že v populaci je cca 10 – 20 % osob velmi senzitivních vůči hluku a naopak 10 – 20 % osob vysoce tolerantních. Pro zbývajících 60 – 80 % populace platí, že se zvyšující se hlučností roste obtěžování [7]. Při působení hluku jsou velmi důležité i vlivy sociální (vzdělání, duševní práce, ekonomický prospěch ze zdroje hluku), zdravotní (porucha sluchu, somatické onemocnění), psychologické faktory (strach spojený se zdrojem hluku) a mezikulturní rozdíly. To vede k různým výsledkům studií, které prokazují u stejných hladin hluku různého původu rozdílný efekt a naopak rozdílné výsledky při stejných zdrojích i hladinách hluku na různých lokalitách v různých zemích [6].

Pro obtěžování způsobené třemi typy dopravního hluku (silničním, leteckým a železničním) byl vytvořen vztah dávka – účinek, uvedený v publikaci WHO [12]. Vztahy vycházení z prací autorů Miedema & Vos a  Miedema & Oudshoorn [9].

 

Ostatní nepříznivé účinky hluku

Nepříznivé ovlivnění výkonnosti hlukem bylo doposud sledováno převážně v laboratorních podmínkách u dobrovolníků vystavených dennímu hluku při vykonávané činnosti. Zvláště citlivá na působení hluku je tvůrčí duševní práce a plnění úkolů spojených s nároky na paměť a pozornost [6]. Ve školách v okolí letišť byla v řadě studií u dětí chronicky exponovaných leteckému hluku pozorována snížená schopnost motivace, nižší výkonnost při poznávacích úlohách a deficit v osvojení čtení a jazyka. Část těchto účinků může souviset též se zhoršením komunikace řečí vlivem hluku. Nepříznivé ovlivnění výkonnosti je také popisováno jako následek narušení spánku nočním hlukem [10].

Nepředpokládá se, že by hluk mohl být přímou příčinou duševních nemocí, ale patrně se může podílet na zhoršení jejich symptomů nebo urychlit rozvoj latentních duševních poruch. Zvýšená citlivost vůči rušivým účinkům hluku může být indikátorem subklinické duševní poruchy [14].

Jsou popisovány i další účinky expozice hluku, jako jsou vlivy na funkci imunitního systému s následnou nižší odolností vůči infekci, zánětlivá onemocnění, některá onemocnění zažívacího traktu [14] a snížená porodní váha novorozenců u matek exponovaných hluku v době těhotenství. Ve vztahu k nočnímu hluku jsou dále popisovány vlivy na obezitu, depresi (u žen), pracovní úrazy a zkrácení očekávané délky života [10]. Studie popisující tyto účinky nejsou dostatečně průkazné a konzistentní, proto tyto účinky nejsou považovány za dostatečně prokázané.

 

Hodnocení rizik poškození zdraví hlukem

Jako riziko je označována možnost, že rozhodnutí provést určitou činnost (včetně rozhodnutí se pro nečinnost) povede ke škodě nebo jinému nežádoucímu výsledku. Riziko je tedy neoddělitelnou součástí každého rozhodnutí, které má vliv na výsledek činnosti. Tento význam slova riziko by neměl být zaměňován s “obecným” významem ve smyslu nebezpečí či ohrožení. Riziko vede k pocitu ohrožení až po překročení určité individuální míry přijatelnosti rizika.

Každá lidská činnost je zdrojem rizik jak pro člověka, tak i pro životní prostředí. S rostoucím počtem činností se zvyšuje i celkové riziko z nich plynoucí a toto riziko se může stát neúnosným. Je tedy nutné přijímat opatření, která sníží rizika na přijatelnou míru [13]. Odborným podkladem pro rozhodování o těchto opatřeních je “Hodnocení zdravotních rizik“ (Health Risk Assessment - HRA). Jde o metodický postup vypracovaných americkou Agenturou pro ochranu životního prostředí (US EPA) s cílem zlepšit rozhodovací schopnosti vědců, politiků a dalších činitelů při identifikaci, hodnocení, řízení a snižování rizik spojených s lidskými aktivitami [4]. Metoda hodnocení zdravotních rizik zaujímá v současné době důležité místo v ochraně veřejného zdraví. Je používána nejen pro formulaci odborných stanovisek, ale i jako podklad pro správní rozhodnutí.

Jednou z metod kvantitního hodnocení rizik je i hodnocení zátěže nemocemi z životního prostředí „environmental burden of disease“ (EBD). Pomocí této metodiky byla v EU zjištěna zátěž nemocemi z hluku v životním prostředí. Minimálně 1 milion let prožitých ve zdraví je ztraceno každý rok v důsledku zátěže hlukem. Většinu zátěže představuje rušení spánku a obtěžování spojené s dopravním hlukem [3][15].

 

Literatura:

[1] BABISCH W.:  Road traffic noise and cardiovascular risk. Noise & Health, 2008, roč. 10, č. 38, s. 27-33.

[2] BENCKO V. a kolektiv: Hygiena. Praha: Universita Karlova, 2002. ISBN 80-7184-551-5.

[3] Burden of disease from environmental noise: Quantification of healthy life years lost in Europe: WHO Regional Office for Europe; 2011.

[4] COHRSSEN J. J., COVELLO V. T.: Risk Analysis a Guide to Principles and Methods for Analyzing Health and Environmental Risks, Unites States Council on Environmental Quality, Executive Office of the President, 1989, ISBN 0-934213-20-8

[5] Good practice guide on noise exposure and potential health effect, European Eenvironment agency, 2010. internet http://www.eea.europa.eu/publications/good-practice-guide-on-noise

[6] Guidelines for community noise. WHO, 1999, internet: http://whqlibdoc.who.int/hq/1999/a68672.pdf

[7] HAVRÁNEK J. a kolektiv: Hluk a zdraví. Praha: Avicenum, 1990.
ISBN 80-201-0020-2

[8] Měření zvuku Bruel & Kjaer. Příručka ke zvukoměru.

[9] MIEDEMA H., OUDSHOORN C.: Annoyance from Transportation Noise: Relationships with Exposure Metrics DNL and DENL and Their Confidence Intervals. Environmental Health Perspectives, 2001, roč. 109, č. 4, s. 409 – 416.

[10] Night Noise Guidelines (NNGL) for Europe. WHO, 2007.

[11] NOVÝ R.: Hluk a chvění. Vydavatelství ČVUT, 1995. ISBN 80-01-01306-5

[12] Position paper on dose response relationships between transportation noise and annoyance. European Commission 2002.

[13] PROVAZNÍK K., CIKRT M., KOMÁREK L. a kolektiv: Manuál prevence v lékařské praxi VIII Základy hodnocení zdravotních rizik, Státní zdravotní ústav Praha: Nakladatelství Fortuna, 2000, ISBN 80-7071-161-2.

[14] VALEŠOVÁ K.: Škodlivý vliv hluku na lidský organismus, Praktický lékař 2006, 86, č. 6, str. 310 - 311. 

[15] VANDASOVÁ Z.: Zátěž nemocemi z hluku v životním prostředí (informace o nové publikaci WHO), Hygiena 2011, 56(3), str. 94, 96.

Nahoru